Ruská Gvozdika na Ukrajině je velmi zranitelná vůči útokům bezpilotních letounů

Gvozdika 2S1 je poměrně běžné samohybné dělo a Rusko jejich nedostatek rozhodně nepociťuje. V letech 1971 až 1991 bylo vyrobeno více než 10 tisíc těchto zbraní a mnoho z nich se v současnosti nachází na Ukrajině.

Dobré je, že je ukrajinské bezpilotní letouny poměrně účinně ničí, protože Gvozdika není tak dobře vyzbrojena ani chráněna proti tomuto typu zásahů. 2S1 Gvozdika je samohybná houfnice ráže 122 mm, která vstoupila do služby v roce 1972.

Pokud jste vůbec věnovali pozornost ruským zbraním, všimli jste si, že v té době začalo sloužit ve vojsku mnoho různých systémů. Bylo to období modernizace sovětské armády. V roce 1971 vstoupila do služby 152,4mm houfnice 2S3 Akatija, v roce 1972 vstoupily do služby samohybný minomet Gvozdika a 2S4 Tyulpan, v roce 1973 vstoupil do služby hlavní bojový tank T-72.

V roce 1973 se objevily další zbraně, které se začaly vyrábět v roce 1972. Tento výčet by se dal ještě značně rozšířit, ale dá se říci, že na počátku 70. let získaly sovětské síly novou várku obrněné techniky. A Rusko na ně do značné míry spoléhá dodnes.

Gvozdika je však pro dnešní válku sotva vhodná. Dělo ráže 122 mm má ve srovnání s většími houfnicemi poněkud kratší dostřel – může zasáhnout cíle vzdálené až 15,3 km. To v podstatě znamená, že se musí nacházet blíže k linii dotyku a mohla by využít skvělý pancéř. Gvozdika je však pouze 122mm houfnice 2A18 na víceúčelovém podvozku MT-LBu. Váží jen asi 16 tun. Je velmi zranitelná vůči útokům malých dronů.

A Russian 2S1 Gzvodika self-propelled howitzer destroyed by SBU unit Alpha with the help of the 71st Jaeger Brigade. pic.twitter.com/m6gX3XZCo0

— NOELREPORTS 🇪🇺 🇺🇦 (@NOELreports) February 5, 2024

Výhodou malého dělostřelectva, jako je Gvozdika, je jeho mobilita. Po silnici se může pohybovat rychlostí až 60 km/h. Je také plně obojživelný a dokáže plavat rychlostí 4,5 km/h. Protože je Gvozdika tak lehká a relativně malá, může se v městském prostředí vrhat mezi budovami a dokáže se dobře skrývat v křovinatých oblastech. Přesto ji však drony najdou.

Rusko jich má ale hodně. V roce 2023 se odhadovalo, že Rusko má ve skladech asi 2 000 houfnic Gvozdika a několik stovek dalších v aktivní službě. Kolik se jich ztratilo na Ukrajině, není známo, ale mluvíme o stovkách. A v poslední době jsou většinou ničeny pomocí FPV dronů – poměrně levných pancéřovek. Houfnice Gvozdika se nevyrábějí od roku 1991, ale Rusko jich má tolik, že v dohledné době pravděpodobně nedojdou.

Zranitelnost zbraní, jako je Gvozdika, je jen dalším příkladem měnícího se vedení války. Obrněné stroje jsou drahé a vyspělé, ale ničí je levné bezpilotní letouny. V budoucnu budou muset být vojenská vozidla konstruována s ohledem na FPV drony.

Zdroj: NOELReports Twitter, Wikipedia, redakce