Z Kuzněcova je legendární vrak: Poslední kapitola kdysi ambiciózního projektu

Když se nad Norským a Barentsovým mořem objeví ruské Su-33, Kreml to rád vydává za ukázku síly. Realita je ale trochu jiná. Spíš to vypadá, že ruské námořnictvo se pomalu rozpadá a už ani samo nevěří v návrat své jediné letadlové lodě do služby.

V ruských médiích se často mluví o společných misích Su-33, MiG-31 a strategických bombardérů Tu-95MS. Jenže místo síly ukazují spíš zoufalství. Palubní letectvo, kdysi ambiciózní projekt, už prakticky neexistuje. A i kdyby se Admirál Kuzněcov někdy vrátil na moře, nebude mít žádné letouny, které by z něj mohly operovat.

Su-33 je upravená verze slavného Su-27, speciálně přizpůsobená pro letadlové lodě. Má sklápěcí křídla, zesílený podvozek a pár dalších vylepšení. Jenže tato stíhačka je spíš památkou na sovětské časy než moderním bojovým letounem.

Rusové kdysi plánovali velkolepou flotilu letadlových lodí. Vedle Kuzněcova se měla postavit i druhá loď Varjag (která nakonec skončila v Číně jako Liaoning). Největší lodí měl být Uljanovsk, první ruská superletadlová loď, která by se svou velikostí blížila americkým Nimitzům. Jenže přišel rozpad SSSR a všechno šlo k ledu.

Kdyby se měl Kuzněcov opravdu vrátit, piloti by museli projít intenzivním výcvikem. Jenže se nic takového neděje. Letadel Su-33 je čím dál míň. Nejhorší je, že trenažér Nitka na Krymu, kde se dřív cvičili, je v dosahu ukrajinských dronů. Kdo ví, v jakém je teď stavu.

Zatímco Indie a Čína staví nové letadlové lodě, Rusko o svou schopnost operovat s palubním letectvem přichází. Japonsko se vrací k letadlům s vertikálním startem a Jižní Korea plánuje svůj první letadlový projekt CVX.

Rusko, kdysi jeden z lídrů v této oblasti, dnes už jen paběrkuje. A vzpomínky na časy, kdy Kuzněcov podporoval Asadův režim v Sýrii, se pomalu rozplývají.