Keporkaci jsou v období rozmnožování pohyblivější než kdykoli předtím a někteří z nich urazí při hledání partnera až 6000 kilometrů.
Keporkak (Megaptera novaanglia) se vyskytuje ve všech hlavních oceánech. Historicky vědci předpokládali, že si velryby vybírají jako místo rozmnožování buď Mexiko, nebo Havajské ostrovy. V roce 2018 však vědci identifikovali společné zpěvy velryb a předpokládali, že na Havaji a v Mexiku zimují dvě oddělené populace velryb.
Velryby mají na spodní straně ocasu výrazné kožní pigmentové znaky, které umožňují jejich přesnou identifikaci. Pomocí softwaru vědci identifikovali dvě velryby, které byly vyfotografovány jak na Havaji, tak v Mexiku během zimního období rozmnožování.
Jeden samec urazil za 53 dní 4545 kilometrů, kromě skupiny z Olovalu na Havaji se v roce 2006 připojil ke skupině tří velryb u ostrova Isla Clarion v mexickém souostroví Revillagigedo.
Druhá velryba urazila 5944 km jižně od Zihuatanejo v Mexiku a o 49 dní později, v zimě 2018, cestovala do vod v kanálu Ouu na západě ostrova Maui. Tam byl jedním ze sedmi velryb pronásledujících samici a to jako sekundární doprovod nebo výzva pro primárního partnera samice.
Zjištění naznačují, že v severovýchodním Pacifiku neexistují izolované populace velryb, ale několik překrývajících se populací. Výsledky prý také zpochybňují pravidla týkající se ochranářského statusu velryb. Od 90. let 20. století jsou například velryby zimující v Mexiku považovány za ohrožené, zatímco ty, které zimují v okolí Havaje, jsou označovány jako neohrožené.