Inženýři z britské univerzity v Cambridgi provozovali mikroprocesor po dobu delší než šest měsíců pouze pomocí proudu generovaného běžným druhem sinice.
„Rozvíjející se internet věcí potřebuje stále větší množství energie a my si myslíme, že bude muset pocházet ze systémů, které dokážou energii generovat, a ne ji pouze uchovávat jako baterie,“ říká Christopher Howe, biochemik.
Pro techniku, která funguje na pouhé mihotání proudu, je řešením jednoduše nasávat energii z prostředí, zachycovat pohyby, uhlík, světlo nebo dokonce odpadní teplo.
It seems that photosynthesis provides excess energy. ?https://t.co/mRgaDtHqI0 – – It seems that photosynthesis provides excess energy. ?https://t.co/mRgaDtHqI0 – – Open to any #technology #innovation #Aluminum #Extrusion #Expert #Body #bodybuilding #ldziewiecki by: @In…
— ?Łukasz Dziewięcki? (@ldziewiecki) May 13, 2022
Vytvoření živého zdroje energie, který přeměňuje materiál v životním prostředí, jako je metan, představuje ekologičtější a jednodušší napájecí článek, který se západem Slunce neoslabuje. Na druhou stranu jim dojde šťáva v okamžiku, kdy dojdou zásoby potravy.
Řasy by mohly být řešením, které představuje střední cestu a funguje jako solární článek a živá baterie, která poskytuje spolehlivý proud bez nutnosti doplňování živin. Řasy, které se již zkoumají jako zdroj energie pro větší provozy, by mohly poskytovat energii i pro nespočet malých zařízení.
„Naše fotosyntetické zařízení se nevybíjí tak jako baterie, protože jako zdroj energie neustále využívá světlo,“ říká Howe.
Jejich biofotovoltaický systém používá jako anodu hliníkovou vlnu, a to především proto, že je relativně snadno recyklovatelná a ve srovnání s mnoha jinými možnostmi představuje menší problém pro životní prostředí.
„Bio“ částí článku byl kmen sladkovodní sinice Synechocystis, který byl vybrán pro svou všudypřítomnost a skutečnost, že byl tak rozsáhle studován.
Za ideálních laboratorních podmínek dokázala verze článku o velikosti baterie AA vyprodukovat něco málo přes čtyři mikrowatty na čtvereční centimetr. Dokonce i při zhasnutém světle řasy nadále rozkládaly zásoby potravy a vytvářely menší, ale stále znatelný proud.
Programovatelný 32bitový procesor s redukovanou sadou instrukcí, který se běžně používá v mikrokontrolérech, dostal sadu výpočtů, kterou zpracovával po dobu 45 minut, po nichž následovala 15minutová pauza.
Procesor ponechaný v okolním světle laboratoře pracoval se stejným úkolem více než šest měsíců, což dokazuje, že jednoduché baterie na bázi řas jsou více než schopné pohánět základní počítače.
„Byli jsme ohromeni tím, jak konzistentně systém pracoval po tak dlouhou dobu. Mysleli jsme, že se po několika týdnech zastaví, ale on prostě pokračoval,“ říká biochemik Paolo Bombelli.
Zdroj: interestingengineering.com
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.