Vědci objevili záhadné magnetické vlny, které každých sedm let obtékají jádro Země

Vědci zkoumající satelitní data Země identifikovali něco, co jsme uvnitř Země nikdy předtím neviděli – nový typ magnetické vlny, která každých sedm let obtéká povrch jádra naší planety.

Magnetické pole Země je předmětem velké fascinace vědců. Dosavadní výzkumy naznačují, že tato neviditelná struktura tvoří kolem naší planety ochrannou „bublinu“, která udržuje škodlivé záření venku a atmosféru uvnitř, a umožňuje tak život. Magnetické pole však není statické. Jeho síla, velikost a tvar kolísají, má vlastnosti, kterým nerozumíme, a v průběhu času postupně slábne.

Nový objev by mohl poskytnout informace o tom, jak vzniká magnetické pole Země, a napovědět o tepelné historii a vývoji naší planety, tedy o postupném ochlazování nitra planety.

„Geofyzici o existenci takových vln dlouho teoretizovali, ale předpokládalo se, že se odehrávají v mnohem delším časovém měřítku,“ říká geofyzik Nicolas Gillet z Univerzity Grenoble Alpes ve Francii.

„Měření magnetického pole z přístrojů umístěných na povrchu Země naznačovala, že k nějakému druhu vlnění dochází, ale potřebovali jsme globální pokrytí, které nabízejí měření z vesmíru, abychom odhalili, co se vlastně děje.

„Zkombinovali jsme měření z družice Swarm a také z dřívější německé mise Champ a dánské mise Ørsted s počítačovým modelem geodynama, abychom vysvětlili, co nám pozemní data předhodila a to vedlo k našemu objevu.“

Družice Swarm Evropské kosmické agentury jsou trojice identických sond, které byly vypuštěny v roce 2013 a pobývají na oběžné dráze Země, aby studovaly aktivitu uvnitř Země – se zvláštním zřetelem na magnetickou a dynamickou aktivitu vycházející z jádra. Právě v těchto datech Gillet a jeho tým objevili nové fascinující vlny.

Poté studovali data z dalších pozemních a vesmírných observatoří, shromážděná v letech 1999 až 2021, a našli vzorec. Tyto vlny, známé jako magneto-Coriolisovy vlny, jsou obrovské magnetické sloupce vyrovnané podél rotační osy Země, nejsilnější na rovníku. Rozlévají se kolem hranice mezi jádrem a pláštěm s amplitudou přibližně 3 km za rok a pohybují se směrem na západ rychlostí až 1 500 km za rok.

Jejich existence naznačuje, že by mohly existovat i další magneto-Coriolisovy vlny s jinou periodou oscilací, které však doposud nejsme schopni kvůli nedostatku dat detekovat. „Magnetické vlny jsou pravděpodobně vyvolány poruchami hluboko v tekutém zemském jádru,“ říká Gillet. „Náš výzkum naznačuje, že pravděpodobně existují i další takové vlny, pravděpodobně s delší periodou – jejich objevení však závisí na dalším výzkumu.“

Protože vlny prozatím nesou informaci o prostředí, kterým se šíří, mohl by být nový objev využit k novým způsobům zkoumání nitra naší planety – včetně jádra, které se obtížně zkoumá, a také hranice mezi jádrem a pláštěm.

Zdroj: sciencealert.com




Pokud se vám článek líbí, můžete ho sdílet
Upozornit na nové komentáře
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Budeme rádi, když okomentujete tento článekx