Zázrak z rašeliny: Mikrořasy by mohly pohltit miliony tun CO2 ročně

Mikrořasy z rašelinišť by podle vědců mohly sehrát větší roli, než si myslíme. Nový výzkum ukazuje, že jakmile se oteplí, tyto maličké organismy zrychlí fotosyntézu a zvládnou pohltit víc oxidu uhličitého.

V době klimatické krize potěší každé CO2, které se nevrátí do atmosféry. A právě toto teď potvrdili vědci z Polska, kteří se rašeliništím dlouhodobě věnují. Podle profesora Mariusze Lamentowicze jde o dosud hodně podceňovanou součást uhlíkového cyklu. Výsledky jeho týmu se dokonce dostaly do prestižního časopisu Nature Climate Change.

Rašeliniště jsou na uhlík experti už dlouho. Ale tyto mikrořasy? To je něco jiného. Mluvíme o sinicích a zelených řasách, které žijí na povrchu mechů. V jednom gramu suché rašeliny jich může být klidně i milion. A když se oteplí, začnou pracovat ještě víc. Více světla, více CO2, více fotosyntézy. Výsledkem je více uhlíku v zemi, méně ve vzduchu.

Podle propočtů by do roku 2100 mohly mikrořasy navýšit roční záchyt uhlíku až o 28,6 milionu tun. Ale jen pokud budou rašeliniště v dobré kondici. Takže žádné vysoušení a rozorávání.

Bohužel to má i háček. Teplejší klima s sebou přináší i nárůst jiných mikroorganismů. A ty se živí rozkladem organické hmoty. Jinými slovy: vracejí CO2 zpět do ovzduší. Takže mikrořasy sice pomáhají, ale všechno nezvládnou. Potřebují pomoc.

Vědci proto testovali různé druhy mikrořas v různých podmínkách. A zjistili zajímavou věc – ty z chladnějších oblastí, třeba ze Švédska, se s oteplením vyrovnávají překvapivě dobře. To by mohlo být v budoucnu velké plus.

Mikrořasy nás samy nezachrání. Ale bez nich to taky nepůjde. Pokud se budou chránit rašeliniště a sníží se emise, mohou tyto mikroskopické organismy sehrát důležitou roli. Teď je na tahu věda a možná i politici. Protože zachovat rašeliniště znamená dát těmto „neviditelným pracantům“ šanci.