Obyvatelé malého a vyprahlého ostrovního státu Malta po celé věky hloubili cisterny na uchovávání vody, ale v roce 1902, když dělníci na jedné z nich pracovali, narazili na jednu z nejpozoruhodnějších a nejzachovalejších neolitických svatyní, které byly dosud nalezeny.
V hloubce pouhých 10 metrů pod neprobádanými ulicemi města se nachází neuvěřitelná síť eliptických komor a klikatých chodeb vytesaných do vápence. Jedná se o jediné prehistorické pohřebiště, které je přístupné veřejnosti a je uznáno organizací UNESCO. Předpokládá se, že jeho první komory byly vysekány do malé přírodní jeskyně kolem roku 4000 př. n. l. nebo dříve. Předpokládá se, že dvě ještě hlubší úrovně byly dokončeny o několik století později, mezi lety 3000 a 2500 před naším letopočtem. Předpokládá se, že první megality ve Stonehenge byly vztyčeny kolem roku 2500.
Hypogeum Ħal Saflieni je unikátní také tím, že některé komory, zejména „svatyně svatých“, vrhly světlo na to, jak mohly vypadat vnitřky pravěkých staveb. Například strop s valbami byl brán jako náznak toho, že podobné střechy mohly mít kdysi i chrámy na povrchu Malty, které jsou nyní odkryté. Věštírna má krásné spirálové motivy, zatímco v jiných jsou uloženy kosti a hliněné figurky nebo prostě jen voda.
Některé stěny prozrazují, že komplex byl vyhlouben vrtáním stěn parožím a následným odlamováním skály pomocí kamenných nástrojů (obsidián, křemen a rohovec). Bez ohledu na to, jak vzniklo, představuje Ħal Saflieni Hypogeum fascinující podzemní království, vedle kterého vypadají moderní pohřební techniky velmi bizarně.
