Tělo Marie Curie bylo tak radioaktivní, že byla pohřbena v olověné rakvi

Marie Curie je dnes připomínána díky své průkopnické práci v oblasti radioaktivity, která jí vynesla nejen dvě Nobelovy ceny, ale také uznání jako „matky moderní fyziky“.

Zatímco její výzkum radioaktivních prvků polonia a radia jí možná zajistil trvalý vědecký odkaz, tytéž látky měly také trvalý vliv na její tělo, jak uvádí server IFLScience. Curieová byla nejen první ženou, která získala Nobelovu cenu, ale také jedinou ženou, která byla oceněna ve dvou různých oborech.

V roce 1896 francouzský fyzik Henri Becquerel objevil, že soli uranu vyzařují paprsky, které se svou schopností procházet objekty podobají rentgenovému záření. Tento objev inspiroval Curieovou, aby Becquerelovy poznatky prozkoumala v rámci své výzkumné práce. Spolu se svým manželem Pierrem Curiem se pustila do práce a nakonec v roce 1898 objevila radium a polonium, dva nové radioaktivní prvky. Za tyto výsledky získali Curieovi v roce 1903 polovinu Nobelovy ceny za fyziku. Druhou polovinu získal Becquerel.

V roce 1911 pak po velké osobní tragédii (Pierre Curie náhle zemřel v roce 1906) získala Nobelovu cenu za chemii za izolaci čistého radia. Dále se věnovala výzkumu chemie radioaktivních látek a jejich využití v medicíně. Nebýt práce Curieové, naše léčba rakoviny by pravděpodobně nebyla zdaleka tak rozvinutá jako dnes. Navzdory obhajobě bezpečnostních opatření si však Curieová důsledné a dlouhodobé vystavení těmto látkám vyžádalo svou daň.

Marie Curie zemřela 4. července 1934 na aplastickou anémii způsobenou její prací s radiací. Navzdory svému názvu je aplastická anémie více než jen chudokrevnost; jedná se o vzácné onemocnění krve, které se objevuje, když kostní dřeň nedokáže vytvořit dostatek nových krvinek pro správné fungování organismu. Když Curieová zemřela, její tělo bylo natolik radioaktivní, že musela být uložena do olovem vyložené rakve. Nikdo to však nevěděl až do roku 1995, kdy byla její rakev exhumována.

Francouzské úřady tehdy chtěly Curieovy přemístit do národního mauzolea v Panthéonu, aby uctily jejich přínos vědě a to, že jsou ikonami francouzské historie. Úředníci odpovědní za exhumaci kontaktovali francouzskou agenturu pro radiační ochranu s obavami ze zbytkové radiace a požádali o pomoc při ochraně pracovníků na hřbitově.

Když se exhumátoři přiblížili k jejich hrobu, zjistili ve vzduchu normální úroveň radiace, která se po otevření hrobu zvýšila (i když ne o moc). Zpočátku se zdálo, že rakev Marie Curie je vyrobena ze dřeva, ale po otevření zjistili, že je vyložena 2,5 milimetry olova. Pozdější zkoumání těla Curieové ukázalo, že zůstalo pozoruhodně zachovalé a byla zjištěna pouze malá míra kontaminace alfa a beta zářením. Bylo to pravděpodobně proto, že Curieová podnikla kroky k omezení vystavení radiaci v pozdějším věku.

To se však nedá říct o jejím vybavení. Po 100 letech zůstává mnoho jejích věcí, včetně nábytku, kuchařek, oblečení a laboratorních poznámek, extrémně radioaktivních. Tyto věci jsou uloženy v olověných krabicích ve francouzské Národní knihovně v Paříži. Při žádosti o přístup k těmto předmětům musí návštěvníci podepsat zřeknutí se odpovědnosti a nosit ochranný oděv, aby zabránili ozáření radiem-226.

Vzhledem k tomu, že tento konkrétní izotop má poločas rozpadu přibližně 1 600 let, je pravděpodobné, že tyto důležité dokumenty zůstanou i nadále škodlivou připomínkou silného dědictví.

Zdroj: iflscience.com, redakce

Upozornit na nové komentáře
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Co si o tom myslíte? Napište nám váš názorx