Když američtí vojáci za druhé světové války bojovali proti Německu, existovala jedna skupina, která byla obzvláště motivovaná – asi dva tisíce převážně německých a rakouských židovských uprchlíků, kteří uprchli před nacisty a pak se vrátili do Evropy, aby se jako příslušníci americké vojenské rozvědky pustili do svých trýznitelů.
Takzvaní Ritchie Boys patřili mezi zhruba 15 000 absolventů výcvikových programů v Camp Ritchie, bývalém táboře Národní gardy v Marylandu, pojmenovaném po zesnulém guvernérovi Marylandu Albertu C. Ritchiem.
Mnozí z německých a rakouských židovských uprchlíků se do Camp Ritchie hlásili ještě v době, kdy byli označeni za „nepřátelské cizince“. Výměnou za jejich znalost německého jazyka, kultury a topografie, která se ukázala jako rozhodující při získávání informací důležitých pro válečné úsilí, jim armáda nabídla občanství.
Ritchie Boys sloužili na frontě
Ritchie Boys, z nichž někteří se vylodili na plážích v Normandii, pomáhali interpretovat dokumenty a shromažďovat zpravodajské informace a vedli nepřátelské boje. V divizích, které osvobozovaly koncentrační tábory, působily stovky Ritchie Boys, kteří vedli rozhovory s přeživšími. Podle Muzea holocaustu byli dva židovští vojáci zajati a popraveni poté, co byli identifikováni jako Židé německého původu, a v květnu 2022 žilo asi 200 Ritchie Boys.
Mezi Ritchie Boys, kteří byli přiděleni ke všem armádním a námořním jednotkám (a také k Úřadu strategických služeb a kontrarozvědce) patřili investiční bankéř David Rockefeller a aktivista za občanská práva William Sloane Coffin.
Přestože členové Ritchie Boys byli vyznamenáni více než 65 stříbrnými hvězdami, jejich skupina nebyla během války příliš známá. To se v průběhu let změnilo, když se Ritchie Boys začali těšit většímu uznání. Kromě ocenění Muzea holocaustu přijal v roce 2021 Senát USA rezoluci, v níž ocenil „statečnost a obětavost Ritchie Boys“ a uznal „význam jejich přínosu pro úspěch spojeneckých sil během druhé světové války“.
David S. Frey, profesor historie a ředitel Centra pro holocaust a genocidu na Vojenské akademii Spojených států, uvedl, že koncem 30. let 20. století si generál George Marshall, tehdejší náčelník štábu armády, uvědomil, že pokud se Spojené státy chystají do války, potřebují zpravodajské schopnosti na bojišti – které jejich armáda postrádala.
Ritchie Boys mluvili více jazyky
V době, kdy americká armáda naléhavě potřebovala znalce cizích jazyků, byli Ritchie Boys klíčovým zdrojem. Mnozí z nich se narodili v zahraničí nebo žili delší dobu v cizině. Ve skupině bylo také velké množství Američanů první nebo druhé generace, kteří doma stále mluvili německy nebo jinými jazyky.
Armáda si vybírala inteligentní lidi, protože museli zpracovávat obrovské množství informací. V některých případech se po nich chtělo, aby se naučili nazpaměť bojové knihy, které vojákům vypovídaly o organizaci, struktuře, kapacitě, velení a zkušenostech nepřítele. Některé z těchto knih měly na konci války téměř 500 stran.
Zdroj: Wikipedia, History, CBS News, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.