Před několika lety byla z pozdně karbonských (moskevských) vrstev Piesbergu u Osnabrücku v Dolním Sasku v Německu získána neidentifikovaná fosilie pavoukovce.
Záhadný exemplář byl předán odborníkovi na fosilní pavoukovce doktoru Jasonu Dunlopovi z berlínského Museum für Naturkunde, který v nedávné studii odhalil jeho překvapivou identitu.
Fosilie pochází z vrstvy staré 310 až 315 milionů let a představuje prvního prvohorního pavouka, který byl kdy v Německu nalezen. Zároveň se jedná o nový druh, který byl pojmenován Arthrolycosa wolterbeeki podle svého objevitele, doktora Tima Wolterbeeka, který působí jako vědecký pracovník v oblasti geověd na Universiteit Utrecht.
Jako první známý „pravý pavouk“ z paleozoika v Německu patří A. wolterbeeki do řádu Araneae, což jej odděluje od dřívějších skupin pavoukovců. Pokud vás nepřesvědčila jeho nohatost, fosilie také ukazuje zachovalé snovací bradavky, které jsou charakteristickým znakem pravých pavouků.
I přes své neuvěřitelné stáří je fosilie pavouka téměř dokonalá jako téměř kompletní exemplář. Ve fosilním záznamu se dochoval jako jeden z pouhých 12 karbonských druhů, které lze s jistotou přiřadit k Araneae.
I když jich nyní máme možná celý tucet, je rozmanitost karbonských pavouků poměrně nízká ve srovnání s rozmanitostí blízce příbuzných pavoukovců, jako jsou falangiotarbidi a dříve zmínění trigonotarbidi, kterých je dvakrát, respektive čtyřikrát více.
Jedno z vodítek, proč tomu tak může být, souvisí s podobností A. wolterbeeki s dosud žijícími mezotékovými pavouky. Pokud si byli ekologicky podobní a sdíleli stejný způsob života obývající nory, mohlo to omezit jejich možnosti fosilizace, protože by se jen zřídka dostali do kontaktu s vodními plochami potřebnými k jejich zachování.
Zvláště u samic by bylo nepravděpodobné, že by se dostaly do fosilního záznamu, protože ze živých pavouků víme, že jsou převážně usedlé. Na druhou stranu, jakmile samci dosáhnou dospělosti, vydávají se hledat partnerku, a přesto se z toho, co jsme zatím zjistili, zdá, že jejich šance na zachování nejsou o nic větší.
„V této souvislosti je zajímavé uvažovat o tom, proč se ani u tohoto exempláře, ani u žádného jiného karbonského pavouka nezachoval samčí palpový orgán, protože bychom mohli očekávat, že se přednostně zachovají potulní samci,“ vysvětlil Dunlop.
V každém případě se Piesbergova fosilie nyní stává důležitým holotypem pavouků z čeledi Araneae a je krásnou připomínkou toho, že akademický dosah vědce není omezen jen na jeho zvolený obor.
„Jsou to téměř čtyři roky, co jsem našel neidentifikovanou fosilii pavoukovce ve vestfálském D (pozdní karbon) lomu Piesberg u německého Osnabrücku,“ uvedl Wolterbeek na internetovém fóru. „Byla to skvělá zkušenost, protože jsem se cestou dozvěděl spoustu informací o pavoukovcích, pavoucích a spinneretách.“
Zdroj: Springer Link, IFLScience, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.