Před desítkami let se v oceánu ozval obrovský hluk. Vědci nyní zjistili, o co šlo

V roce 1997 se v hlubinách zemských oceánů ozvalo hluboké dunění. Supernízkofrekvenční zvuk zněl jako klouzavý „bloooop“.

Po dlouhá léta zůstával nejhlasitějším neidentifikovaným zvukem, jaký byl kdy pod vodou zaznamenán. Vědci ho nazvali Bloop.

Od té doby se množí teorie o tom, odkud se podivný zvuk vzal. Možná to byl hluk z podmořských vojenských cvičení nebo z lodních motorů. Někteří se dokonce domnívali, že by mohlo jít o hlubokomořského tvora.

Zvuk Bloop se vlní na určité frekvenci, takže mírně připomíná zvuky velryb, ale byl zachycen dvěma soustavami hydrofónů na vzdálenost nejméně 5 000 kilometrů. Aby se neidentifikovaný zvuk dostal tak daleko, musel být opravdu hlasitý – příliš hlasitý na to, aby vycházel z jediného podmořského živočicha.

Kromě toho, neupravená nahrávka je 16krát pomalejší, což znamená, že připomíná spíše valící se hrom než výlev nějakého velkého zvířete.

Na základě polohy hydrofónů mohli vědci z Národní agentury pro oceán a atmosféru Spojených států (NOAA) zúžit polohu Bloopu pouze na místo někde u jižního pobřeží Chile v Tichém oceánu.

V průběhu let, kdy vědci z NOAA rozmísťovali další hydrofony stále blíže k Antarktidě, se nevědomky přibližovali k místu, odkud Bloop pochází.

„Právě tam, na osamělé nejjižnější pevnině Země, v roce 2005 konečně objevili zdroj onoho hřmotného dunění z hlubin,“ uvádí se na internetových stránkách NOAA. „Bloop byl zvuk ledovce – ledovec praskl a odlomil se od antarktického ledovce.“

V posledních letech zaznamenaly nové hydrofony provozované NOAA podobné zvuky jako Bloop v jižním oceánu a Atlantiku, zvuky, které byly rovněž vydávány ledovými otřesy.

Zjištění v Antarktidě, získaná v letech 2005-2010, potvrdila to, co mnozí vědci tušili už od počátku. Oceánograf Chris Fox z NOAA řekl Richardu Stengerovi ze CNN už v roce 2001, že Bloop podle něj pravděpodobně vydávají kusy ledu, které v Antarktidě tají, a měl pravdu.

Zdroj: NOAA, CNN, redakce