Roztoči, kteří se v noci páří na našich tvářích, možná brzy splynou s lidmi

Roztoč trudník tukový žije celý svůj život v lidských pórech a my z něj máme téměř stejný užitek jako on z nás. Ne vždy tomu tak ale bylo.

V dávné minulosti byli pravděpodobně skutečnými parazity, ale miliony let života na lidských tělech a v nich změnily je i nás. Alejandra Perottiová ze School of Biological Sciences na University of Reading a její kolegové v nové studii sekvenovali genom D. folliculorum a zjistili, že se od doby, kdy se usídlili v naší kůži, dramaticky změnili.

“Jejich tělesný plán se výrazně změnil. Když se podíváte na jejich volně žijící příbuzné, vypadají spíše jako pavouci, zatímco tito vypadají spíše jako trubice,” uvedl Perotti pro SYFY WIRE.

S těmito roztoči žijeme pravděpodobně tak dlouho, jak dlouho jsme lidmi. Ve skutečnosti mají všichni praví savci alespoň jeden druh roztoče, který žije v kůži a na kůži. Tito roztoči mají velmi pravděpodobně společného předka, ale v průběhu milionů let, kdy se přizpůsobovali životu na určitém druhu, se rozrůznili. Nyní je přežití našich roztočů závislé na nás, nejsou schopni přežít nikde jinde, ani na jiných savcích.

“Mimo naši kůži už nedokážou přežít. Jsme svědky posunu od parazita k symbiontovi. My jim nabízíme útočiště v symbiotickém vztahu a oni nám čistí póry,” řekl Perotti.

Tito roztoči se vyskytují prakticky na každém člověku a přenášejí se z matky na dítě během porodu nebo kojení. Možná existuje část populace, která je nemá, ale ta je velmi malá, pokud vůbec existuje. Protože se přizpůsobili životu výhradně na naší kůži, vědci pojali podezření, že museli projít výraznými genetickými změnami oproti své předpotopní podobě. Některé z těchto změn byly zřejmé. Z morfologického hlediska prošly redukcí na jednodušší tělesný plán.

“Volně žijící roztoči mají dlouhé nohy, ale tito jsou velmi krátcí. Nohy jsou tvořeny třemi segmenty a zajímavé je, že každý segment je tvořen pouze jednou svalovou buňkou. Celá noha je tvořena třemi buňkami. Musí pohybovat tělem, aby se mohli rozmnožovat a krmit uvnitř póru, a to je velmi omezený prostor,” řekl Perotti.

Další změny nebyly tak jasné hned a k jejich odhalení bylo třeba sekvenování genomu. Vědci pečlivě shromáždili populaci z jednoho lidského hostitele pro sekvenování DNA. U větších zvířat je možné analyzovat jediného jedince a získat dostatek dat pro sekvenování, ale u mikroskopických roztočů tomu tak není. Vědci potřebovali větší populaci, ale jakmile ji získali, jejich práce teprve začínala. Perotti musel ze vzorku izolovat jednotlivé roztoče a očistit je mikroskopickými nástroji. I pak bylo získání použitelného materiálu hodem mincí. Roztoči jsou neuvěřitelně křehcí a při čištění se ztratila asi polovina populace vzorku. Nakonec však získali dostatek materiálu pro sekvenování genomu.

Kromě změn v tělesném plánu vědci zjistili, že roztoči vypnuli geny, které již nepotřebují, zejména ty, které souvisejí s ochranou proti UV záření. Protože žijí svůj život uvnitř našich pórů a jsou aktivní pouze v noci, nemusí se již obávat bombardování ze Slunce.

“Celý život jsme naprosto synchronizovaní. Přes den jsme vzhůru a oni spí uvnitř pórů. Během noci, kdy hluboce spíme, jsou velmi aktivní. Přesouvají se z póru do póru, aby se pářily a rozmnožovaly. Velmi pravděpodobně také využívají náš melatonin. U savců nás uspává, ale u malých živočichů, jako jsou roztoči, je ve skutečnosti velmi aktivuje,” řekl Perotti.

Roztoči nicméně již nejsou schopni produkovat svůj vlastní melatonin. Geny pro tuto činnost se ztratily. To představuje problém, protože melatonin potřebují, aby získali energii potřebnou pro krmení a rozmnožování. Naštěstí pro roztoče vylučujeme my lidé během spánku obrovské množství melatoninu a roztoči se přizpůsobili tak, že si část z něj vypůjčují pro své účely.

Musíme si přiznat, že na obrovských populacích roztočů (někdy jich je až 20 v jednom póru) žijících v naší kůži je něco trochu znepokojivého, ale jsou tu s námi tak dlouho, jako jsme my. “Je to velmi starý vztah. Jsou naší součástí,” řekl Perotti.

Pokud chtějí žít v pomyslném suterénu naší kůže, bude pro nás i pro ně asi nejlepší, když se budeme vědomě dívat jinam.

Zdroj: euronews.com

Upozornit na nové komentáře
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Budeme rádi, když okomentujete tento článekx