V letech 1914 až 1917 se sir Ernest Shackleton vydal na divokou cestu přes celou Antarktidu, která se mu nakonec nevydařila, ale zůstane v paměti jako jeden z největších vytrvalostních výkonů v dějinách lidstva, jak uvádí server NPR.
Když loď Endurance, na níž se Shackletonova skupina plavila, uvízla v roce 1915 v ledu, vydala se skupina námořníků na náročnou cestu nehostinnou krajinou, aby se dostala na Sloní ostrov a nakonec na Jižní Georgii, kde nedostatečně vybavení muži překonali hory a ledovce, aby našli bezpečí.
Při psaní o svých zážitcích Shackleton učinil pozoruhodné přiznání. „Během toho dlouhého a namáhavého třicetišestihodinového pochodu přes nepojmenované hory a ledovce Jižní Georgie se mi často zdálo, že jsme čtyři, a ne tři.“ Díky tomuto vyprávění se od té doby přihlásilo více přeživších, kteří popisují bizarní jev známý jako syndrom třetího muže, nevysvětlitelné „zjevení“, které se objevuje jen za nejhorších okolností.
Syndrom třetího muže
Jedním z nejpodivnějších fenoménů lidského přežití je pravděpodobně syndrom třetího muže. Jako první ho popsal Shackleton, kterému se během náročných etap cesty zjevoval podivný společník, ale brzy se ozývalo stále více lidí, kteří jeho zkušenost opakovali. Horští badatelé, lidé, kteří přežili ztroskotání lodi, a polárníci tvrdili, že buď viděli nějakou osobu, nebo slyšeli její hlas, který jim často poskytl užitečné informace o tom, jak mají ze své situace uniknout.
Jedním z těchto lidí byl britský badatel Frank Smythe, který v roce 1933 téměř jako první člověk zdolal Mount Everest. Spolu se svou horolezeckou skupinou podnikl Smythe intenzivní cestu k vrcholu ve špatných podmínkách, ale jeho skupina se brzy obrátila zpět poté, co se kvůli hroznému počasí a nedostatku kyslíku stal vrchol nemožným úkolem. Smythe pokračoval dál, odhodlán vrchol dokončit, ale těsně ho minul o 304 metrů. Smythe byl sice zcela sám, ale takhle si to nepamatoval.
„Po celou dobu, kdy jsem lezl sám, jsem měl silný pocit, že mě doprovází druhá osoba. Ten pocit byl tak silný, že zcela eliminoval veškerou osamělost, kterou bych jinak mohl pociťovat,“ vyprávěl po pokusu ve svém deníku. V jednu chvíli byl Smythe o svém imaginárním průvodci tak přesvědčen, že se s ním chtěl podělit o mátový koláč Kendal, ale když se otočil, zjistil, že tam s ním nikdo není.
Když si mozek přivolá na pomoc přítele
„Třetího muže“ zpopularizovala slavná kniha Johna Geigera „The Third Man Factor” (Faktor třetího muže), která pěstuje obrovské množství příkladů tohoto fenoménu.
Co je tedy Faktor třetího muže? To nikdo pořádně neví a téměř žádné vědecké vysvětlení nebylo předloženo. Pravděpodobně se jedná o halucinaci v reakci na extrémní stres, ale myšlenka, že v době extrémního tlaku předkládá rozumné informace, naznačuje, že se jedná o nějaký druh zdroje pro přežití.
Dokonce se využívá v terapii s tím, že by mohlo jít o mechanismus zvládání, při pokusech pomoci lidem s traumatem. Používá se také na podporu hypotézy o dvoukomorové mentalitě, která tvrdí, že mozek se skládá ze dvou částí – jedna mluví a druhá naslouchá.
Taková reakce je tak vzácná a probíhá za tak katastrofických scénářů, že pravděpodobně nebude nikdy plně prozkoumána; ale představa, že v nouzi si část našeho mozku přivolá na pomoc přítele, je skutečně pozoruhodná a podivně uklidňující.
Zdroj: npr.org, redakce
