Ukázalo se, že být sám a cítit se osaměle jsou dvě velmi odlišné věci

V moderní době sociálních médií a mobilní komunikace jsme my lidé nikdy nebyli tak propojeni. Přesto je osamělost běžnou zkušeností.

Kdy se osamělost překlopí do pocitu osamělosti? Podle nové studie spolu samota a osamělost souvisí mnohem méně, než byste se mohli domnívat.

„Stále více se dozvídáme o významu sociálních vazeb pro lidské zdraví a ukazuje se, že osamělost a izolace jsou příbuzné, ale odlišné pojmy,“ uvedl hlavní autor David Sbarra z Arizonské univerzity.

Jak vysvětlil spoluautor Matthias Mehl, nejprve bylo třeba vyvinout spolehlivé měřítko toho, kolik času lidé tráví o samotě. Tým využil metodu, kterou Mehl již dříve vyvinul a která se nazývá elektronicky aktivovaný záznamník neboli EAR. Funguje prostřednictvím aplikace pro chytré telefony a každých 12 minut pořizuje od účastníků 30 sekundové zvukové záznamy.

„Víme například, zda osoba telefonuje, zda řídí, sleduje televizi nebo zda komunikuje s partnerem či cizí osobou,“ řekl Mehl.

Do výzkumu bylo zahrnuto více než 400 osob v širokém věkovém rozmezí od 24 do 90 let, přičemž každá osoba byla v EAR aktivní od dvou do šesti dnů. Údaje byly shromážděny z několika předchozích studií, které se týkaly EAR, aby autoři mohli vytvořit větší vzorek.

Při analýze dat se začal projevovat jasný trend související s věkem. Mehl vysvětlil, že pro mladší lidi jsou samota a osamělost považovány za zcela oddělené jevy. U starších dospělých je však mezi nimi mnohem jasnější souvislost.

„Zjistili jsme, že mezi dospělými ve věku 68 let a více je osamělost silně spojena se sociální izolací,“ řekl Sbarra. V této skupině se samota a osamělost překrývaly přibližně z 25 procent. To je v příkrém rozporu s výsledkem u celé kohorty účastníků, která vykazovala překryv pouhých 3 procent.

Jedna z teorií říká, že starší lidé mají obvykle méně významných sociálních vazeb, takže jejich ztráta má výraznější dopad na jejich pohodu a vede k osamělosti. Naproti tomu mladší dospělí mají tendenci se stýkat s lidmi z nejrůznějších důvodů a nemusí nutně ztotožňovat pobyt mezi jinými lidmi s hlubokým společenským prožitkem.

Zatímco v průměru trávili lidé 66 % svého času sami, výzkumníci zjistili, že ti, kteří tento podíl překročili 75 %, se nejčastěji cítili osamělí. Mírně zvýšená míra osamělosti však byla i u těch, kteří trávili sami nejméně času – překvapivé, že?

Ačkoli z těchto údajů nebylo možné vyvodit žádné definitivní závěry, autoři naznačili, že by to mohlo být způsobeno tím, že ti, kteří mají silný pocit osamělosti, vyhledávají více sociálních interakcí, aby se s ním pokusili bojovat.

Do budoucna Mehl pracuje na vývoji „SocialBit“ – fitness trackeru, ale pro sociální aktivity. Aplikace poběží na chytrých hodinkách a bude měřit, kolik konverzací uživatel každý den vede, a jemně ho pobídne, když je příliš dlouho sám. První skupinou pacientů, u které Mehl doufá, že z toho budou mít prospěch, jsou lidé po mrtvici, protože sociální izolace je u této skupiny velkým problémem.

Osamělost a izolaci mnozí označují za „smrtící“, a čím více se vědci o tomto problému dozvědí, tím lépe ho budou moci řešit. Je však zajímavé zjistit, že být sám a cítit se osamělý (dvě věci, o kterých byste se mohli domnívat, že jdou ruku v ruce) spolu ne vždy souvisejí tak, jak se zdá.

Zdroj: Phys, ScienceDaily, redakce