Vědci z MIT vyvinuli polymer podobný jantaru, který by se jednou mohl používat k uchovávání DNA a dokonce i digitálních dat, jako jsou fotografie. Úspěšně použili tento polymer k uložení sekvencí DNA zakódováním hudební znělky Jurského parku i celého lidského genomu.
Z technického hlediska se materiál skládá z rozložitelného termosetu, což jsou polymery, které po zahřátí tvoří pevnou látku. Obsahuje také štěpné vazby, které lze snadno přerušit, což umožňuje řízenou degradaci polymeru.
Tento projekt zahrnoval výrobu jejich termosetového polymeru ze styrenu a síťového pojiva, které dohromady tvoří jantarový termoset nazývaný síťovaný polystyren. Protože styren je hydrofobní, musel tým najít způsob, jak do styrenu nalákat DNA – hydrofilní, záporně nabitou molekulu.
Dosáhnout toho znamenalo identifikovat kombinaci tří monomerů, které by mohli přeměnit na polymery, jež rozpouštějí DNA tím, že jí pomáhají interagovat se styrenem, což je metoda zvaná T-REX (Thermoset-REinforced Xeropreservation). Tyto polymery jim umožnily zapouzdřit DNA různé délky, od desítek nukleotidů až po celý lidský genom (více než 50 000 párů bází).
„Zmrazení DNA je nejpoužívanějším způsobem jejího uchování, ale je velmi nákladné a nelze ho rozšířit. Myslím, že naše nová metoda uchovávání bude technologií, která může být hnacím motorem budoucího uchovávání digitálních informací na DNA,“ řekl James Banal, bývalý postdoktorand MIT.
Zdroje článku:
- O události jsme se dozvěděli z webu:
Massachusetts Institute of Technology - Další zdroje:
The Print, ZME Science
Článek může obsahovat dodatečné informace od redakce.
