Archeologové čelí závodu s časem, aby ochránili sbírku takzvaných Chinchorro mumií, které pocházejí až z doby 5000 let před naším letopočtem. Jejich zachovalá kůže se totiž začala měnit v černý sliz.
Mumie jsou považovány za nejstarší exempláře na světě a patří mezi nejúžasnější objevy archeologie. Až do svého objevení byly pohřbeny pod písky pouště Atacama, sopečné oblasti na severním pobřeží Chile, kam téměř neprší, a tam se také objevily zhruba před 100 lety prakticky neporušené.
Prvních zhruba 90 let po objevení se úžasná sbírka téměř nezničila. V posledních několika letech si však pracovníci muzea všimli, že se kůže desítek ze 120 exponátů mění v černou břečku. Mariela Santosová, kurátorka muzea univerzity v Tarapace, kde jsou vystaveny, řekla novináři Chrisi Kraulovi: „Věděla jsem, že situace je kritická a že budeme muset požádat odborníky o pomoc.“
Ten se obrátil na harvardského vědce Ralpha Mitchella, který se specializuje na zjišťování příčin rozpadu relikvií. Jeho několikaměsíční sonda pomocí testů DNA dospěla k závěru, že zárodky, které mumii požírají, jsou běžné mikroorganismy, které se v posledním desetiletí výrazně rozmnožily v důsledku vyšší vlhkosti vzduchu v důsledku globálního oteplování. To z nich následně udělalo monstrózní konzumenty kolagenu, který je hlavní látkou v mumifikované kůži.
Mitchell se domnívá, že rozpadající se mumie jsou varováním pro kurátory muzeí po celém světě, že pokud se neudělá více, může dojít ke znehodnocení cenných artefaktů a předmětů. „Jak rozsáhlý je to fenomén, to opravdu nevíme,” řekl. „Případ z Ariky je prvním příkladem, který znám, kdy došlo k poškození v důsledku klimatických změn. Ale není důvod si myslet, že nepoškozuje památkové materiály všude.“
Mumie byly nalezeny během expedice německého badatele Maxe Uhleho do Ariky v roce 1919. Lidé, kteří mumifikovali své mrtvé, byli spíše ranými lovci než vyspělými Egypťany, kteří jsou mumifikací známější. Raný kmen také nechával mumifikovat všechny členy komunity, nikoliv přední elitu.
Bernardo Arriaza, profesor z Institutu pokročilého výzkumu na univerzitě v Tarapace, řekl: „Mumie Chinchorro se neomezovaly pouze na mrtvé z nejvyšších vrstev. Tato komunita byla velmi demokratická,“ řekl Arriaza, který již 30 let vede archeologické vykopávky na 800 km dlouhém úseku chilského pobřeží, kde byla nalezena většina mumií.
Mitchell je však optimistický, pokud jde o řešení. On a univerzita v Tarapace stráví 24 měsíců hledáním způsobů, jak hnilobu zastavit, nejspíš pomocí regulace vlhkosti a teploty. „V další fázi projektu se budeme zabývat tím, jak mumie chránit, a možnými fyzikálními a chemickými řešeními problému, která zatím nemáme,” řekl Mitchell.
Chilská vláda také vyčlenila 36 milionů liber (zhruba 1 miliardu korun) na nové muzeum, jehož otevření je naplánováno na rok 2020 a v němž budou mumie umístěny a které bude potřebovat zabudovat správnou klimatickou kontrolu.
„Mumie budou muset být opatřeny novým systémem. V optimálním případě bude každá mumie v novém muzeu uzavřena ve své vlastní skleněné kóji a bude mít své vlastní mikroklima,” řekl Arriaza. Jiní odborníci se obávají, že jakmile je mumie vyjmuta z místa odpočinku, dále chátrá, až z ní nezbude nic.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.