Atomové stíny: Děsivé otisky lidí, které pohltilo atomové peklo

Když v roce 1945 dopadly na Hirošimu a Nagasaki atomové bomby, po tisících lidí nezůstalo vůbec nic. Jen stíny – a to doslova. Na chodnících, schodech a zdech se objevily tmavé siluety – poslední otisky těch, kteří tam stáli ve chvíli výbuchu.

Jak vlastně vznikly „atomové stíny“? Představte si, že ve zlomku vteřiny se všechno zalije oslepujícím světlem a teplem. Kde něco stojí, to část záření pohltí, zatímco okolí se vypálí do běla. Výsledkem je silueta, která vypadá, jako by tam někdo stále byl. Jenže už není.

Jeden z nejslavnějších příkladů najdeme v Hirošimě, na schodech banky Sumitomo. Někdo tam seděl, možná si jen dával pauzu, když bomba explodovala. Jeho stín tam zůstal. Dnes se tomu říká „Lidský stín smrti“ a je vystaven v Muzeu míru v Hirošimě. Děsivý suvenýr z nejhoršího dne v historii města.

Druhá bomba, která dopadla na Nagasaki, tam vlastně vůbec neměla být. Původní cíl bylo město Kokura. Jenže když bombardéry dorazily, počasí jim nepřálo. Takže se otočily a zamířily k Nagasaki. Japonci pro to dokonce mají vlastní výraz: „Štěstí Kokury“. Znamená to, že se někdo jen tak tak vyhnul katastrofě.

Lidé, kteří tu hrůzu přežili, se v Japonsku nazývají „hibakuša“. I když si prošli peklem, museli se pak ještě potýkat se stigmatizací a nemocemi. Dnes jsou jejich jména zapsána na památnících – v Hirošimě jich je 292 325, v Nagasaki 165 409.

A ty stíny? Postupně mizí. Déšť, vítr, čas. Ale i když se jednoho dne ztratí úplně, jejich příběh bude žít dál. Protože některé věci prostě nesmíme zapomenout.