Technologické zaostávání tanků sovětského typu za jejich západními „protivníky“ se projevilo již před 30 lety, jak uvádí server Defense Express.
Ve volně přístupné knize Svenskt Pansar (SMB, 2009) si můžeme přečíst následující zajímavý příběh. Na počátku 90. let minulého století provedlo Švédsko sérii testů techniky sovětského typu, včetně BMP-1, T-72M1 a T-80U, protože se rozhodovalo, zda takovou techniku nakoupit jako náhradu za své slavné bezvěžové tanky Strv 103 s kanony ráže 105 mm a tanky Strv 121 s kanony ráže 76 mm (švédské označení pro britské střední tanky Centurion, jejichž výroba začala v roce 1945).
V té době již nebyly obrovské arzenály bývalé Varšavské smlouvy potřeba – jen bývalá NDR nashromáždila 10 000 „přebytečných“ kusů dělostřelectva, obrněných vozidel a tanků a nákup některých z nich za zvýhodněnou cenu se zdál být dobrým nápadem. Před nákupem však bylo nutné provést sérii testů, čímž Švédové vlastně začali.
Na podzim roku 1991 Švédsko zakoupilo od Německa pět vozidel MT-LB a pět vozidel T-72M1, které byly určeny k testování. V případě MT-LB se zdálo, že vše dopadlo dobře – švédské armádě se jízdní vlastnosti tohoto vozidla zalíbily a zakoupila několik set kusů, které dostaly označení Pbv 401 a sloužily až do počátku roku 2010.
Když shrneme výsledky testů T-72M1, švédská armáda je popsala takto: “toto vozidlo bylo lepší než jeho pověst na Západě“ (od počátku 90. let). Nicméně tento tank byl vhodný pouze pro útočné operace a ve srovnání se západními vozidly měl mimořádně špatnou ergonomii, takže se švédská armáda rozhodla T-72M1 pro své mechanizované jednotky nezakoupit.
Zajímavé je, že v roce 1994 se švédská armáda rozhodla nakoupit až 400 vozidel BMP-1 z východoněmeckých zásob, aby sloužila jako obrněné transportéry. Toto konkrétní rozhodnutí bylo učiněno na základě výsledků testů, které mimo jiné ukázaly, že kanon BMP-1 nemá na švédské poměry dostatečnou palebnou sílu a že podmínky skladování těchto vozidel způsobují, že střelba z nich je ze své podstaty nebezpečná.
Česká společnost VOP 26 se zavázala odstranit nedostatky BMP-1 pro švédskou armádu v rámci modernizačního programu pod indexem Pbv 501. Do roku 1998 bylo vyrobeno 350 modernizovaných Pbv 501, ale v roce 2000 švédská armáda tato BMP vyřadila z provozu. Je však třeba poznamenat, že příběh Pbv 501 není v žádném případě u konce – v dubnu 2022 Německo umožnilo Ukrajině získat 49 těchto vozidel ze skladu v České republice.
V roce 1992 se vojenské a politické vedení Švédska rozhodlo, že nový tank pro své obrněné jednotky vybere z německého tanku Leopard 2, amerického tanku M1A2 Abrams a francouzského tanku Leclerc, zatímco pro mechanizované jednotky se objevila možnost nákupu tanku T-80U přímo z Ruska.
Švédové obdrželi T-80U k testování, které trvalo od října 1993 do ledna 1994. I ve srovnání s výše zmíněnými tanky Strv 103 a Strv 101 byl ruský T-80U podle názoru švédské armády lepší v pohyblivosti a během tříměsíčního testování se obě vozidla údajně nikdy neporouchala.
Z hlediska palebné síly se však ukázalo, že 125mm kanon tanku neposkytuje žádnou palebnou výhodu oproti stávajícím švédským tankům s kanony ráže 105 mm a 76 mm; navíc se ukázalo, že T-80U není kvůli nedostatkům ve vybavení dostatečně přizpůsoben pro boj v noci.
Za těchto okolností se švédská vláda v lednu 1994 rozhodla, že nejlepší variantou vybavení mechanizovaných jednotek bude pronájem použitých vozidel Leopard 2A4 z Německa, která již prokázala svou jasnou převahu nad vozidly sovětského typu.
Tak se před 30 lety projevilo technologické zaostávání tanků sovětské výroby za jejich západními protivníky.
Zdroj: defence-ua.com, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.