Na začátek zdůrazněme, že střelba z běžných zbraní pod vodou je možná, ale dostřel střely je jen o něco větší než 1 metr.
Střela se může pohybovat pouze tehdy, když je stále obklopena bublinou střelných plynů. Když voda překoná tlak, který vytváří bublina střelného prachu, let střely končí. K tomuto účelu bylo třeba navrhnout speciální projektil v souladu s principy hydrodynamiky. Rusové začali pracovat na vhodné zbrani v 70. letech a prvním výsledkem byla zbraň SPP-1.
Tato zbraň však nestačila, a tak se Rusové pokusili zkonstruovat podvodní zbraň s větším dostřelem. Výtvor Vladimira Simonova byl přijat do výzbroje v roce 1975. Základem byl starý AK-74, takže zde máme pístový plynový systém s dlouhým zdvihem, ale vzhledem k principům hydrodynamiky se střílí s otevřeným závěrem, protože hlaveň musí být neustále naplněna. Kromě toho je zde mnoho otvorů, které umožňují bezproblémový průtok vody.
Střela udržuje svou trajektorii v závislosti na hydrodynamických účincích, které na ni působí, a ne v důsledku rotačního pohybu způsobeného závitem, jak je tomu u klasických zbraní. Z tohoto důvodu nemá hlaveň APS závit, což má negativní vliv na přesnost na souši, kde by měl bojový potápěč nosit druhou zbraň.
Rusko pracuje na vylepšování relikvií z dob SSSR, ale od roku 2013 se začínají objevovat zprávy o nové karabině navržené konstrukční kanceláří KBP z Tuly. První kusy měly jít k ruským bojovým potápěčům v roce 2019, ale sériová výroba začala až loni. Bohužel není známo, jak vypadá podvodní munice, ale dá se předpokládat, že stejně jako dříve je střela delší než klasický projektil.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.