Pokud jste na tom podobně jako já, možná máte velkou vášeň pro přírodu a dobrodružství. Možná rádi posouváte své hranice, abyste pochopili své limity.
Jsem velmi nadšený outdoorák a není mi zatěžko přežít v divočině několik dní jen s rukama v klíně. Své hranice jsem začal posouvat, když jsem byl mnohem mladší a velmi švorc. Žiji v oblasti, která je známá tím, že se v ní nacházejí jedny z nejúžasnějších outdoorových aktivit na světě v dosahu několika minut od velkoměsta. Rozhodl jsem se, že budu outdoorové aktivity využívat, protože jsem si nemohl dovolit jezdit ven každý víkend.
Vydal jsem se do hor, abych tam něco podnikl, protože to bylo zadarmo. Možná jsem měl trochu větší ambice, než na jaké jsem byl připraven, protože jsem se jednoho dne rozhodl, že si udělám vlastní stezku, a nakonec jsem se v horách ztratil bez čehokoli kromě zapalovače, lehké bundy, poloprázdné láhve vody, energetické tyčinky a bot na nohou. Netřeba říkat, že jsem byl velmi nepřipravený a doplatil jsem na to.
Ztratil jsem se, když zapadlo slunce, a věděl jsem, že bude nejlepší počkat, až bude zase světlo, než se rozhodnu, co budu dělat. Přitiskl jsem se ke stromu a zabalil se do bundy. U nohou jsem si zapálil malý oheň a snažil se usnout. Myslím, že se mi podařilo usnout asi na 20-30 minut, než vyšlo slunce, byl jsem vyčerpaný a vyděšený. Slunce mě přivítalo svými hřejivými paprsky a já se cítil o něco lépe. Našel jsem nejbližší řeku a vydal se po ní dolů. Hory, ve kterých jsem se pohyboval, jsou velmi blízko města a věděl jsem, že všechny horské řeky napájejí město pod nimi. Kvůli hustému porostu mi trvalo několik hodin, než se mi podařilo dostat se o nějaký kus cesty dál. Byl jsem příliš daleko od původní stezky, než abych uvažoval o návratu. Asi po čtyřech hodinách putování po řece jsem konečně narazil na stezku, o které jsem věděl, že směřuje dolů k silnici. Musel jsem ujít asi kilometr po silnici, abych se dostal zpátky ke svému autu, ale byl jsem nadšený.
Byl jsem dost naštvaný, že jsem se do té situace vůbec nechal dostat. Byl jsem naštvaný, že jsem se vydal do divočiny tak nepřipravený a neměl u sebe žádné vybavení na takovou akci. Nejvíc ze všeho jsem ale byl nadšený, že jsem se v divočině skutečně ztratil, prodral se chladnou nocí a dostal se ven. Uznávám, že celá zkušenost nebyla příliš životu nebezpečná, ale naučila mě toho hodně. Z této zkušenosti jsem se naučil být vždy připraven a věřit svým instinktům. Nikdy se nevydávám do lesa bez batohu plného vybavení. Spousta lidí si ze mě dělá legraci, že s sebou na obyčejnou dvouhodinovou túru nosím nůž, dvě lahve, deku, několik zapalovačů, jídlo, lékárničku, kompas atd. Nikdy nevíte, do čeho se dostanete, takže je nejlepší být připraven, a to jsem se musel naučit tvrdou cestou.
Od té doby studuji a učím se způsoby, jak přežití především umožnit, ale hlavně usnadnit. Čím pohodlněji ovládám své dovednosti, tím dál posouvám svá dobrodružství a tím víc parádních věcí vidím. V lese si teď užívám víc legrace a tolik se nestresuji tím, že se ztratím nebo že se dostanu do nějaké situace. Léta se učím způsobům, jak se přizpůsobit a překonat je. Narazil jsem na toto video a věděl jsem, že se o něj musím podělit.
Kanál Primitive Technology připravil krátké video o tom, jak si vyrobit jeden z nejlepších přístřešků pro přežití v přírodě, jaký jsem kdy viděl. Říká se mu Wattle and Daub structure a civilizace ho používají už více než 6 000 let. Nyní je to možná trochu moc na přenocování, ale nikdy nemůžete říct, jak dlouho budete muset čekat na záchranu, pokud z místa, kde se nacházíte, neexistuje žádná pravděpodobná cesta ven. Věřte mi, že se to stává častěji, než si dokážete představit, a to lidem, u kterých byste to nikdy nečekali.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.