Genetika, která činí jedno zvíře nesmrtelným, byla odhalena

Je známo, že pouze jeden druh je nesmrtelný, a vědci právě porovnali jeho genom s genomem jeho smrtelných kolegů, aby zjistili, čím je tak výjimečný.

Nesmrtelnost existuje – ale abyste ji získali, musíte být medúzou, ne bohem nebo upírem. Navíc je známo, že tajemství věčného života objevil pouze jeden druh hlemýžďů, Turritopsis dohrnii. Genetici doufají, že porovnání DNA T. dornii s její blízkou příbuznou T. rubra nám pomůže pochopit proces stárnutí a způsob, jak se mu vyhnout.

Turritopsis jsou teplovodní medúzy dlouhé půl centimetru. Nejméně tři druhy hydry mají schopnost stárnout pozpátku jako Benjamin Button, přecházet z dospělého do juvenilního stádia, než nakonec opět vyrostou. Dva z nich však mohou přejít pouze z hydřího ekvivalentu dospívajícího do dětského stádia; jako oběť v nějaké necenzurované pohádce je pohlavní rozmnožování uzamkne v dospělosti. Naproti tomu T. dohrnii se zdá být schopna přejít z volně plovoucího stádia dospělce do stádia polypa žijícího na dně, tzv. obrácení životního cyklu (life cycle reversal, LCR), kolikrát chce.

Článek v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences přináší srovnání T. dorhnii a T. rubra v naději, že se rozdíly ukáží jako poučné, a přihazuje i několik vzdálenějších příbuzných druhů hlístic.

Doktorka Maria Pascual-Tornerová z Universidad de Oviedo ve Španělsku a její spoluautoři nenašli žádný jediný genetický trik, který by zřejmě poskytoval fontánu mládí. Místo toho objevili širokou škálu potenciálních přispěvatelů a uvádějí: „Identifikovali jsme varianty a expanze genů spojených s replikací, opravami DNA, udržováním telomer, redoxním prostředím, populací kmenových buněk a mezibuněčnou komunikací.“

Všechny tyto aspekty by se nakonec mohly ukázat jako důležité, ale studie se zaměřila na dva významné aspekty genomu T. dohrnii, které u jeho příbuzných chybí. Jeden z nich umlčuje polykombové represivní komplexy: 2 rodiny proteinů, které regulují genovou expresi. Druhý aktivuje pluripotenci – schopnost kmenové buňky proměnit se v jakýkoli druh buňky, kterou se má stát – během zvratu životního cyklu.

Aplikovat je na člověka bude jistě herkulovský úkol, pokud to vůbec bude možné. Nicméně zatímco mnohé z vlastností T. dorhnii pravděpodobně fungují pouze v kombinaci, některé by mohly poskytnout několik drahocenných let zdraví navíc u složitějších tvorů, včetně nás.

Jak se uvádí v článku: „Přírodní výběr s věkem klesá.“ Pouze ve vzácných případech je dlouhý a zdravý život po ukončení reprodukce evolučně velmi výhodný. V důsledku toho příroda udělala jen málo práce, aby k tomu došlo – budeme muset sami přijít na to, jak to zařídit, přičemž vodítkem nám bude pouze T. dorhnii.

Ani T. dohrnii nežije věčně. Typický exemplář má skutečně mnohem kratší délku života než vy, což je smutný důsledek toho, že jde o malou formu života s malou obranyschopností, která chutná větším medúzám a rybám. Pravděpodobně proto se nestaly dominantním druhem Země, jak bychom od nesmrtelného druhu očekávali. Nicméně díky své schopnosti omlazování je teoreticky schopna věčného života, což je něco, co se předpokládá pouze u jednoho jiného druhu a u žádného se nepotvrdilo.

Zdroj: New Scientist, Unilad, redakce