Homosexuální chování je v přírodě všudypřítomné. Má evoluční výhody?

Podle nové studie existuje dobrý důvod, proč se sexuální chování osob stejného pohlaví vyvinulo nejméně u 1 500 živočišných druhů.

Někdy se o stejnopohlavním chování říká, že je „evoluční hádankou“, protože se nezdá, že by přímo pomáhalo reprodukci genů a přežití druhu, alespoň navenek. V nové studii však vědci ukazují, jak se stejnopohlavní sexuální chování vyvinulo nezávisle na sobě několikrát u stovek různých živočišných druhů a pravděpodobně hraje neocenitelnou roli při vytváření složitých sociálních vztahů.

Ekologové z Estación Experimental de Zonas Áridas a Univerzity v Granadě ve Španělsku zjistili, že sexuální chování osob stejného pohlaví bylo dosud zaznamenáno u více než 1 500 druhů zvířat.

Podle jejich údajů je nejčastější u savců, u nichž bylo toto chování zaznamenáno asi u 5 % druhů. Obzvláště výrazné je u primátů, kde bylo pozorováno nejméně u 51 druhů, včetně lemurů, nejrůznějších opic a lidoopů.

Jedním z nejpříznačnějších příkladů chování stejného pohlaví jsou bonobové, „sourozenci“ šimpanzů. Tento druh lidoopů, který je notoricky známý svou sexuální náruživostí, se věnuje sexuálním aktům po celý den a zdá se, že je využívá k budování vzájemných vazeb. Bez nadsázky lze říci, že jejich skupinová dynamika je prakticky postavena na sexu.

To se netýká pouze heterosexuálního chování. Vědci již dříve zaznamenali, že prakticky všichni jedinci druhu bonobo čas od času koketují s chováním stejného pohlaví. Samice bonobů jsou často pozorovány při vzájemném tření genitálií, zatímco u samců byl zaznamenán orální sex s jinými samci a často jsou pozorováni při vzájemném osahávání.

Vědci tvrdí, že tento druh chování u stejného pohlaví hraje u mnoha savců důležitou sociální funkci. Vedle udržování pevných sociálních vztahů také zmírňuje vnitropohlavní napětí a snižuje riziko agrese a konfliktů mezi soupeřícími samci.

Vědci se domnívají, že vedle bonobů pomáhá stejnopohlavní chování podobným způsobem zajišťovat sociální vztahy také u skupin šimpanzů, ovcí tlustorohých, lvů, vlků a několika druhů divokých koz.

Tento pozitivní vliv stejnopohlavního chování možná vysvětluje, proč se vyvinulo tolikrát nezávisle na sobě a může být příkladem konvergentní evoluce.

„Tyto opakované evoluční přechody do stejného stavu znaku svědčí o konvergentní evoluci. Ačkoli ke konvergenci může dojít i v důsledku náhodné evoluce, konvergence, která je spojena s podobným selektivním prostředím, je považována za silný důkaz adaptivní evoluce způsobené působením přírodního výběru,“ píší autoři studie.

Stejnopohlavní chování se netýká jen savců. Studie uvádí, že bylo zaznamenáno také u ryb, obojživelníků, plazů a ptáků, stejně jako u všech hlavních skupin bezobratlých, včetně hmyzu, pavouků, ostnokožců a hlístic. Vysvětlení stejnopohlavního sexuálního chování u těchto živočichů je však méně jasné.

Autoři studie připouštějí, že jejich vysvětlení chování osob stejného pohlaví je pouhou hypotézou a mohou existovat i jiná vysvětlení. Vědci také zdůraznili, že bychom měli být velmi opatrní při hledání podobností mezi chováním zvířat stejného pohlaví a vývojem sexuální orientace u lidí.

Případové studie v tomto výzkumu se týkaly pouze krátkodobých námluv nebo krátkých interakcí při páření, na rozdíl od trvalých sexuálních preferencí, takže by bylo reduktivní vyvozovat mnoho (pokud vůbec nějaké) srovnání.

Poukazují také na to, že chování zvířat stejného pohlaví je stále nedostatečně prozkoumané a nedoceněné, což je nepochybně způsobeno starými dogmaty a předsudky. Čím více budeme tyto interakce studovat s otevřenou myslí, tím více příkladů stejnopohlavního chování pravděpodobně objevíme – a tím dokonaleji budou i vysvětleny.

Zdroj: Fast Company, The New York Times, redakce