Mikročipové implantáty, které vám umožní platit rukou: Jsou bezpečné?

Patrick Paumen vzbudí rozruch, kdykoli v obchodě nebo restauraci za něco zaplatí. Sedmatřicetiletý muž totiž nepotřebuje k placení používat bankovní kartu ani mobilní telefon. Místo toho jednoduše přiloží levou ruku ke čtečce bezkontaktních karet a platba proběhne, píší na webu BBC.

„Reakce pokladních, kterých se mi dostává, jsou k nezaplacení!“ říká pan Paumen, bezpečnostní pracovník z Nizozemska. Platit rukou může díky tomu, že si v roce 2019 nechal pod kůži vpravit bezkontaktní platební mikročip. „Zákrok bolí stejně, jako když vás někdo štípne do kůže,“ říká pan Paumen.

Mikročip byl poprvé implantován do člověka v roce 1998, ale teprve v posledním desetiletí je tato technologie komerčně dostupná. A pokud jde o implantovatelné platební čipy, britsko-polská firma Walletmor uvádí, že se v loňském roce stala první společností, která je nabídla k prodeji.

„Implantátem lze zaplatit za nápoj na pláži v Riu, za kávu v New Yorku, za účes v Paříži – nebo v místním obchodě s potravinami,“ říká zakladatel a šéf společnosti Wojtek Paprota. „Lze jej použít všude, kde jsou přijímány bezkontaktní platby.“

Čip společnosti Walletmor, který váží méně než jeden gram a je jen o málo větší než zrnko rýže, se skládá z malého mikročipu a antény zapouzdřených v biopolymeru – materiálu z přírodních zdrojů, podobném plastu. Pan Paprota dodává, že je naprosto bezpečný, má schválení regulačních orgánů, funguje okamžitě po implantaci a zůstane pevně na svém místě. Nevyžaduje také baterii ani jiný zdroj energie. Firma uvádí, že již prodala více než 500 těchto čipů.

Technologie, kterou Walletmor využívá, je komunikace v blízkém poli neboli NFC, což je systém bezkontaktních plateb v chytrých telefonech. Ostatní platební implantáty jsou založeny na radiofrekvenční identifikaci (RFID), což je podobná technologie, která se obvykle nachází ve fyzických bezkontaktních debetních a kreditních kartách.

Pro mnohé z nás je představa, že by si nechali do těla implantovat takový čip, děsivá, ale průzkum z roku 2021, kterého se zúčastnilo více než 4 000 lidí ve Spojeném království a Evropské unii, ukázal, že 51 % z nich by o tom uvažovalo. Zpráva však bez uvedení procentního údaje dodává, že „invazivita a bezpečnostní otázky zůstávají pro respondenty hlavním důvodem k obavám“.

Pan Paumen tvrdí, že žádné z těchto obav nemá. „Čipové implantáty obsahují stejný druh technologie, kterou lidé denně používají, od klíčenek k odemykání dveří, karet veřejné dopravy, jako je londýnská karta Oyster, nebo bankovních karet s funkcí bezkontaktních plateb.

„Čtecí vzdálenost je omezena malou anténní cívkou uvnitř implantátu. Implantát musí být v elektromagnetickém poli kompatibilní čtečky RFID nebo NFC. Pouze v případě, že mezi čtečkou a transpondérem existuje magnetická vazba, lze implantát přečíst.“

Dodává, že se neobává, že by bylo možné sledovat místo jeho pobytu. „Čipy RFID se používají u domácích zvířat k jejich identifikaci, když se ztratí,“ říká. „Pomocí implantátu s čipem RFID je však není možné lokalizovat – ztracené zvíře je třeba najít fyzicky. Pak se skenuje celé tělo, dokud se nenajde a nepřečte implantát RFID čipu.“

Problémem těchto čipů (a tím, co vyvolává obavy) však je, zda se v budoucnu nestanou ještě dokonalejšími a plnými soukromých údajů o člověku. A následně, zda jsou tyto informace bezpečné a zda by člověk mohl být skutečně sledován.

V Nizozemsku o sobě pan Paumen říká, že je „biohacker“, tedy člověk, který do svého těla vkládá části technologie, aby se pokusil zlepšit svůj výkon. Má celkem 32 implantátů, včetně čipů k otevírání dveří a zabudovaných magnetů.

„Technologie se neustále vyvíjí, takže sbírám další,“ říká. „Moje implantáty rozšiřují mé tělo. Nechtěl bych bez nich žít. Vždycky se najdou lidé, kteří si své tělo upravovat nechtějí. Měli bychom to respektovat – a oni by měli respektovat nás jako biohackery,” říká.

Zdroj: bbc.com