Barva očí je zcela určena geny, které ovlivňují běžné oční vady. Přestože obecně nejsou rizikovým faktorem pro problémy se zrakem, existují výjimky, jako je albinismus. Barva duhovky může mírně ovlivnit vnímání světa.
Barvu očí určuje především pigmentace duhovky, struktury obklopující zornici, která reguluje vstup světla. Barva duhovky se pohybuje od světle modré po tmavě hnědou, obvykle se dělí na modrou, zelenou nebo hnědou, přičemž celosvětově je nejrozšířenější hnědá. Genetické odchylky přispívají k barvě očí tím, že ovlivňují produkci, transport a ukládání melaninu, pigmentu, který je pro pigmentaci duhovky klíčový.
Klíčovou roli při určování barvy očí hraje oblast na chromozomu 15, kde se nacházejí geny OCA2 a HERC2. Gen OCA2 produkuje protein P, který je nezbytný pro zrání melanosomů a ovlivňuje množství a kvalitu melaninu.
Dříve se dědičnost barvy očí příliš zjednodušovala a předpokládala se jediná genová výbava a přímá dominance hnědých očí nad modrýma. Na barvu očí však působí více genů, což vede ke složitějšímu vzorci dědičnosti. Zatímco předpovědi založené na barvě očí rodičů jsou často přesné, genetické odchylky mohou přinést neočekávané výsledky.
Existuje několik poruch souvisejících s barvou očí, například oční albinismus a okulokutánní albinismus, které se vyznačují sníženou pigmentací duhovky a problémy se zrakem. Heterochromie, která se projevuje různými barvami očí u jednoho jedince, může být důsledkem genetických změn, vývojových problémů nebo získaných stavů, což poukazuje na složitost určování barvy očí.
Výhody modrých očí v tlumeném světle
Antropologové z Velké Británie ve své nové práci naznačují, že modré oči mohou přinášet mírnou výhodu při špatném osvětlení. V předběžném experimentu, který vedla Kyoko Yamaguchi a její studentka Faith Erin Cain z Liverpool John Moores University, podstoupilo 39 dospělých dobrovolníků krátký 30sekundový oční test při snižování intenzity světla.
Účastníci sami uvedli a ověřili barvu svých očí, výsledkem bylo 25 osob s různými stupni modrých očí a 14 osob se světle nebo tmavě hnědýma očima. Analýza odhalila, že osoby s modrýma očima dokázaly číst kódy na stěně za výrazně nižších světelných podmínek (v průměru 0,7 luxu) než jejich hnědoocí kolegové (0,82 luxu).
Přestože tato studie má předběžný charakter, relativně malý vzorek a čeká na odborné posouzení, její výsledky odpovídají teorii, že ztráta pigmentace duhovky se u některých populací vyvinula za účelem optimalizace vidění v prostředí se slabým osvětlením. Duhovky se svými jedinečnými odstíny se skládají z pláten potřísněných bílkovinami, jako je melanin.
Vyšší hladina melaninu oči ztmavuje, zatímco klesající pigmentace rozptyluje světlo a dodává duhovce modřejší odstín. Evoluce pravděpodobně upřednostnila pigmentované duhovky pro jejich ochranné vlastnosti, protože jedinci s tmavšíma očima vykazují nižší výskyt onemocnění, jako je rakovina a makulární degenerace.
Mutace genu spojeného s albinismem, která se u jedince vyskytla v době kolem nástupu osídleného zemědělství, vedla ke zředění melaninu v jeho očích. Tato genetická změna, která se přenáší v rodokmenech napříč věky, se vyskytuje u milionů lidí na celém světě.
Přetrvávání této mutace může souviset s faktory, jako je prestiž, krása, ochrana před špatnou náladou v temných ročních obdobích nebo efektivní využívání zdrojů v drsných podmínkách.
Zdroj: NewScientist, Science Times, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.