Podivné seismické signály z roku 2010 mohou naznačovat převrácenou oceánskou kůru

V dubnu 2010 došlo pod španělskou Granadou k neobvyklému zemětřesení o síle 6,3 stupně, které vyvolalo zvláštní seismické vlny, jež zachytily monitorovací stanice ve Španělsku a Maroku.

Vědci se nyní domnívají, že neobvyklé seismické signály byly způsobeny velkým kusem oceánské kůry, který se propadl do zemského pláště a zcela se při tom převrátil.

Podle výzkumu, který provedli Daoyuan Sun z Čínské vědecké a technické univerzity a Meghan S. Millerová z Australské národní univerzity, naznačují průběhy vln ze zemětřesení, že subdukovaná oceánská deska rychle sestoupila do zemského pláště a převrátila se. To znamená, že voda, kterou nesla na svém povrchu, se nyní nacházela pod ní.

Ačkoli se tato zjištění zdají podivná, je naděje, že ve skutečnosti pomohou vědcům lépe pochopit složitou tektonickou stavbu místa v západní části Středomořské pánve, kde se sbíhají Afrika a Eurasie.

Zejména doufají, že výzkum vrhne nové světlo na oblast zvanou Rif-Betic-Alboran, která zahrnuje oblouk tvořený pohořím Betic ve Španělsku a pohořím Rif v Maroku, jakož i povodí Alboranského moře východně od Gibraltarského průlivu. Kromě toho může studie přispět k pochopení mechanismů, které stojí za vzácnými hlubokými zemětřeseními, k nimž někdy dochází v hloubce více než 600 kilometrů.

Sun a Miller poznamenali, že kodové vlny zemětřesení (podpis zbytkových vibrací na konci seismogramu) trvaly po zemětřesení v roce 2010 neobvykle dlouho. Tyto vibrace zachytily monitorovací stanice v Maroku. Objevily se také známky toho, co označují jako pozdě přicházející fázi „extra“ primární vlny – tzv. P-vlny (tlakové vlny, které se pohybují Zemí rychleji než ostatní vlny, a proto jsou detekovány jako první), které následovaly po běžných počátečních P-vlnách zachycených stanicemi ve Španělsku.

Tým dospěl k závěru, že dlouhé kodové vlny a dodatečná fáze P-vln jsou pravděpodobně vysvětlitelné vrstvou s nízkou rychlostí na základně subdukční alborské desky. Vrstvy s nízkou rychlostí, které zpomalují a pohlcují seismické vlny, často naznačují, že vlny prošly roztaveným nebo tekutým materiálem. Subdukční desky mohou na svém povrchu obsahovat vrstvu s nízkou rychlostí, která pochází z vody, kterou přijímají do pláště.

Vrstva s nízkou rychlostí může také vysvětlovat hluboká zemětřesení v okolí Španělska. Naznačuje totiž přítomnost hydratovaných hořečnatých křemičitanů, které nesou vodu v hloubce 600 kilometrů. Jakmile tyto silikáty dehydratují, stávají se křehkými způsobem, který může vést k hlubokým zemětřesením.

Hydratované křemičitany mohou seismologům také napovědět více o rychlosti subdukce desek v této oblasti. Hydratované hořečnaté křemičitany znamenají, že významné množství vody bylo přeneseno dolů do přechodové zóny pláště, což svědčí o relativně chladné desce.

Tým se domnívá, že by bylo užitečné zkoumat seismické vlny, které vznikají při hlubokých zemětřeseních na jiných místech, například v severovýchodní Číně, Jižní Americe, na Sundě a v oblasti Fidži-Tonga. To by pomohlo zjistit, zda se v nich vyskytují podobné mechanismy. To by však vyžadovalo husté rozmístění seismických stanic v oblastech, kde k zemětřesením dochází – to je však méně pravděpodobné.

Zdroj: WION, Newsweek, redakce