Když Němci 22. června 1941 zaútočili na Sovětský svaz, čekal je šok. Museli čelit zbraním, o jejichž existenci neměli tušení a na které nebyli nijak připraveni – sovětským těžkým tankům. Mezi nimi vynikal svým vzhledem i účelem mohutný KV-2.
Tank KV-2 vypadal neobvykle. Vyznačoval se obrovskou, neúměrně velkou věží, v níž se ukrývala houfnice s krátkou hlavní. Sovětská konstrukce byla vyvinuta v reakci na specifické potřeby, které vyvstaly během války s Finskem. KV-2 byl navržen jako podpůrný tank pro obrněné jednotky, určený k prolomení opevněné obranné linie. Využíval podvozek jiného těžkého tanku KV-1, na kterém byla umístěna věž s výkonnou výzbrojí.
V praxi byl KV-2 mobilním palebným stanovištěm, jehož úkolem bylo především ničit místa odporu nepřítele – bunkry, úkryty nebo celé budovy. To umožnila houfnice ráže 152 mm, která byla tankovou verzí polní houfnice vzor 1938 (M-10).
Ačkoli byl určen především pro opevněná místa odporu, v té době neexistoval žádný tank, který by byl schopen odolat výstřelu ze zbraně této ráže. Ten mimochodem nemusel být přesný – stačilo, že střela dopadla poblíž. Sovětský tank ani nepotřeboval používat protitankovou munici, protože exploze 52kg demoličního granátu byla schopna ani ne tak prorazit pancíř, jako spíše rozdrtit tehdejší německé tanky.
Zároveň byl KV-2 na svou dobu solidně pancéřován. Při hmotnosti přesahující 50 tun byl zepředu chráněn pancířem o síle 70-75 mm. Na druhou stranu velkou nevýhodou bylo velké zatížení pohonného systému a také obrovská věž, díky níž bylo snadné tank odhalit a zasáhnout.
Nezničitelný KV-2
Když Němci 22. června 1941 zahájili plán Barbarossa a zaútočili na Sovětský svaz, představovaly pro ně těžké tanky nepřítele velmi vážný problém. Wehrmacht v té době nedisponoval protitankovými zbraněmi schopnými bojovat se sovětskými stroji (včetně středních T-34), které byly při zásahu zepředu téměř nezranitelné palbou německých kanónů ráže 37, 50 a 75 mm (tehdy používaná verze s krátkou hlavní).
Němci také neměli vypracovanou taktiku boje s takovým nepřítelem, takže bylo nutné improvizovat. Záchranou bylo použití 88mm protiletadlových děl, polního dělostřelectva, letectva a (zejména když se nepříteli podařilo je nějakým způsobem znehybnit) sapérských jednotek, které vyhazovaly do povětří obrněnce stejně jako terénní překážky nebo nepřátelská opevnění.
Tank, který zastavil Němce u Raseiniai
Bitva u Raseiniai, kde se německé jednotky střetly se sovětskými těžkými tanky na samém začátku kampaně, se zapsala do historie. Jednou z epizod byl střet mezi tanky KV-1 a německými lehkými tanky PzKpfw 35(t), při němž byl jeden z německých tanků zničen nikoli střelbou z děla, ale taranem. Sovětský, mnohem těžší stroj jednoduše přejel lehčího protivníka a rozdrtil ho.
Druhá, slavnější epizoda, propagovaná sovětskou propagandou, se týká údajného zastavení postupu celé německé 6. tankové divize jediným KV-2. Ten měl být (v závislosti na verzi) zastaven jediným hrdinným tankem na dva nebo dokonce tři dny. Příběh, který se objevuje v mnoha zdrojích, včetně západních, však není zcela pravdivý.
U Raseiniai jediný těžký tank (pravděpodobně KV-2) dezorganizoval německé operace, ale nezastavil celou divizi, nýbrž její zadní voj a část zásobování. To nic nemění na skutečnosti, že opakované pokusy o jeho zničení byly neúspěšné. Tank vydržel palbu protitankových děl bez poškození a zničil další německá vozidla.
Situaci změnilo až použití několika tanků PzKpfw 35(t), které odvedly pozornost sovětské posádky. V důsledku toho mohli Němci nasadit 88mm protiletadlový kanón, jehož palba poškodila “nezničitelný” tank. Dílo zkázy dokončili ženisté, kteří ji zničili náloží nebo, podle jiné verze, granáty vhozenými dovnitř.
Síla pancíře versus taktika
Postavit se sovětským těžkým tankům představovalo pro Wehrmacht vážnou výzvu. Je však třeba mít na paměti, že porovnávání tabulek technických parametrů vypovídá jen málo o skutečné účinnosti zbraní.
Obrněné kolosy jako KV-2 se sice zdály být nezničitelné, ale v praxi měly konstrukční nedostatky a docházelo u nich k četným poruchám. Jejich špatná manévrovatelnost navíc znamenala, že dobře vycvičený protivník si dokázal vypracovat pozici umožňující například zásah do mnohem tenčího zadního pancíře.
To jasně dokládá výsledek bojů u Raseiniai. Ačkoli výskyt těžkých tanků zpočátku vyvolal mezi Němci paniku a použití KV-1 a KV-2 poskytlo ruským jednotkám drtivou převahu, Rusové ji nedokázali využít. Nakonec podlehli mnohem slabšímu (z hlediska obrněných zbraní) protivníkovi a ztratili většinu svých těžkých tanků.
Zdroj: opposingfronts.com, militaryfactory.com, WP Tech, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.