Tato teenagerka zabíjela nacisty se svou sestrou během druhé světové války

Sestry Freddie a Truus Oversteegen tehdy přepadaly nacistické důstojníky ze svých kol, ale nikdy neprozradily, kolik jich zavraždily.

Freddie Oversteegenové bylo pouhých 14 let, když se za druhé světové války připojila k nizozemskému odboji, a jen o pár let více, když se stala jednou z jeho ozbrojených atentátnic. Společně se svou sestrou a později s mladou ženou jménem Hannie Schaftová lákala, přepadávala a zabíjela německé nacisty a jejich nizozemské kolaboranty.

Freddie a její o dva roky starší sestra Truus vyrůstaly ve městě Haarlem se svobodnou dělnickou matkou. Jejich matka se považovala za komunistku a učila své dcery, jak je důležité bojovat proti bezpráví. Když se Evropa v roce 1939 ocitla na pokraji války, přijala k sobě domů židovské uprchlíky. „Díky matčinu příkladu se Freddie a Truus naučily, že když má člověk někomu pomáhat, například uprchlíkům, musí se obětovat sám pro sebe,“ říká Jeroen Pliester, předseda Národní nadace Hannie Schaftové. „Myslím, že to byl pro ně jeden z hlavních podnětů, vysoký morální princip a připravenost jejich matky jednat, když na tom opravdu záleží,“ dodal Pliester.

V květnu 1940 pak nacisté vtrhli do Nizozemska a zahájili okupaci, která trvala až do konce války. V reakci na to se dívky připojily ke své matce při distribuci protinacistických novin a letáků pro odboj. „Také jsme lepily varování přes německé plakáty na ulici a vyzývaly muže, aby pracovali v Německu,“ vzpomínala Freddie později v rozhovorech, které spolu se sestrou poskytly antropoložce Ellis Jonkerové a které byly shromážděny v knize Under Fire: Women and World War II. „A pak jsme spěchaly pryč, na kolech“ dodala Freddie.

Tyto činy nebyly jen podvratné, ale také nebezpečné. Kdyby nacisté nebo nizozemská policie sestry chytili, mohli je zabít. Avšak skutečnost, že obě byly mladé dívky a Freddie vypadala ještě mladší, když nosila copánky znamenala, že úředníci je méně pravděpodobně podezřívali z práce pro odboj. To mohl být jeden z důvodů, proč v roce 1941 navštívil jejich dům velitel Haarlemské odbojové skupiny a požádal jejich matku, zda by mohl Freddie a Truus naverbovat.

Matka souhlasila a sestry se připojily. „Teprve později nám řekl, co vlastně budeme muset dělat – sabotovat mosty a železniční tratě,“ řekla Truus Jonkerovi. „A naučit se střílet, střílet nacisty,“ dodala. „Vzpomínám si, jak moje sestra řekla: No, to jsem ještě nikdy nedělala!“

Přinejmenším v jednom případě Truus svedla důstojníka SS do lesa, aby ho někdo z odboje mohl zastřelit. Jak řekl velitel, který je naverboval, Freddie a Truus se naučily střílet i na nacisty a sestry se začaly samy vydávat na vražedné mise. Později se zaměřily na zabíjení nizozemských kolaborantů, kteří zatýkali nebo ohrožovali židovské uprchlíky a členy odboje.

„Tyto dívky byly neobvyklé,“ říká Bas von Benda-Beckmann, bývalý výzkumný pracovník nizozemského Institutu pro studium války, holocaustu a genocidy. „V Nizozemsku se do odboje zapojilo hodně žen, ale ne tolik jako tyto dívky. Neexistuje tolik příkladů žen, které by skutečně samy střílely kolaboranty.“

Na těchto misích byla Freddie obzvlášť dobrá ve sledování cíle nebo ve hlídání během misí, protože vypadala tak mladě a nic netušící. Obě sestry střílely, aby zabily, ale nikdy neprozradily, kolik nacistů a nizozemských kolaborantů zavraždily. Podle Pliestera Freddie lidem, kteří se jí ptali, říkala, že ona a její sestra byly vojáci, a vojáci to neříkají. V důsledku toho nemáme příliš mnoho podrobností o tom, jak jejich „likvidace“ probíhaly. Benda-Beckmannová říká, že někdy sledovali cíl až k jeho domu, aby ho zabili, nebo ho přepadli na kole.

„K jejich dalším úkolům v Haarlemské odbojové skupině patřilo přivážet židovské uprchlíky do nového úkrytu, pracovat v pohotovostní nemocnici v Enschede a vyhodit do vzduchu železniční trať mezi Ijmuidenem a Haarlemem,“ píše Jonker. V roce 1943 spojily své síly s další mladou ženou, Hannie Schaftovou.

Hannie byla bývalá studentka univerzity, která ji opustila, protože odmítla podepsat slib věrnosti Německu. Tyto tři mladé ženy společně vytvořily sabotážní a atentátnickou buňku. Hannie se stala jejich nejlepší přítelkyní a sestry byly zdrceny, když ji nacisté v roce 1945, pouhé tři týdny před koncem války v Evropě, zatkli a zabili. Podle pověsti byla Hanniina poslední slova: „Jsem lepší střelec,“ poté, co ji původně pouze zranili.

Po válce se sestry vyrovnávaly s traumatem ze zabíjení lidí a ztráty nejlepší přítelkyně. Truus vytvořily sochy a později o svém působení v odboji mluvily a psaly. Freddie se s tím vyrovnávala tím, že se vdávala a měla děti, jak řekla v roce 2016 nizozemskému VICE. Zážitky z války jí však stále způsobovaly nespavost. V jiném rozhovoru Freddie vzpomínala, jak viděla člověka, kterého postřelila, padat k zemi a měla lidský impuls chtít mu pomoci. „Neměli jsme pocit, že se to k nám hodí,“ řekla Trussová Jonkerovi o svých atentátech. „Nikdy se to nikomu nehodí, pokud to nejsou skuteční zločinci,“ dodala Trussová.

Obě ženy zemřely ve věku 92 let, Trussová v roce 2016 a Freddie 5. září 2018, den před dovršením 93 let. Po většinu jejich dlouhého života Nizozemsko nedokázalo náležitě ocenit úspěchy těchto žen a odsunulo je na vedlejší kolej jako komunistky. V roce 2014 se jim konečně dostalo státního uznání za jejich službu vlasti, když obdržely vyznamenání Mobilisatie-Oorlogskruis neboli „Válečný mobilizační kříž“.

Zdroj: crimereads.com