Záběry z kamerové pasti v biosférické rezervaci Yasuní ve východním Ekvádoru zřejmě poprvé zachytily souboj lenochoda s ocelotem.
Lenochodi jsou známí spíše pro svůj velmi pomalý životní styl než pro své bojové schopnosti. Lenochodi se pomalu a rozvážně šplhají po stromech středoamerických a jihoamerických deštných pralesů a nespěchají s trháním listů, plodů a hmyzu, kterým se živí. Lenochodi jsou tak pomalí, že jim v srsti rostou řasy a můry na ně kladou vajíčka.
Nedávné záběry, které pořídili výzkumníci primátů v biosférické rezervaci Yasuní ve východním Ekvádoru, však naznačují, že lenochodi nejsou úplní kliďasové. Tým zkoumající opice rozmístil kamerové pasti v okolí minerálního lizu – oblasti s obnaženým substrátem, kterou navštěvují pralesní zvířata, jež potřebují živiny, které jinak nemají v potravě.
Minerální lizy jsou nebezpečné prostory. Poskytují nezbytné živiny – ale za určitou cenu. Zvířata, jako jsou lenochodi, opice a dikobrazi, musí riskovat, že tam na ně mohou číhat predátoři. Dřívější výzkumy ukázaly, že jaguáři a pumy sledují minerální lizy v naději na snadný přístup ke kořisti. V tomto případě se ocelot, malá kočka pocházející z Jižní Ameriky, pokusil ulovit lenochoda, který se snažil získat vitamíny.
Lenochodi a oceloti žijí převážně v noci, i když tento nedávný záznam byl pořízen za denního světla. Na videu se ocelot pokouší zakousnout lenochoda do zadní části krku, což je pro tento druh typická strategie. V tomto případě se však lenochod vymaní z čelistí svého predátora, přetočí se na záda a švihne po něm svými mohutnými drápy. Poté se vyškrábe na kládu, ocelot ho následuje a snaží se vyprostit visící kořist. Krátké záběry poskytují pohled na málo známé zvyky těchto nepolapitelných druhů.
Zdroj: My Modern Met, Live Science, redakce