Lišky mohly být nejlepšími přáteli lidí dávno před psy

Dávní lovci a sběrači v Jižní Americe možná chovali lišky jako domácí zvířata ještě předtím, než se na kontinentě objevili domácí psi.

Důkazem tohoto nečekaného spojenectví je 1500 let staré pohřebiště v Patagonii v Argentině, kde byla lidská kostra pohřbena vedle lišky, což naznačuje, že mezi nimi mohlo být za jejich života zvláštní pouto.

Archeologická lokalita Cañada Seca, která byla původně objevena v roce 1991, obsahuje ostatky nejméně 24 členů lovecko-sběračské komunity. V jedné z pohřebních jam vědci identifikovali kosti neznámé psovité šelmy, ačkoli vztah mezi zvířetem a jeho lidským druhem v hrobě zůstával až dosud nejistý.

Autoři nové studie provedli hloubkovou genetickou, morfologickou a izotopovou analýzu starověkých kostí, aby tuto záhadu objasnili. To jim umožnilo odhalit, že liška patřila k dnes již vyhynulému druhu známému jako Dusicyon avus, který se ještě před 500 lety pohyboval po Jižní Americe, a nikoliv k lišce šedé, jak se dříve spekulovalo.

Ještě důležitější však je, že výsledky studie osvětlily sociální kontext tohoto zvláštního vícedruhového pohřbu. Dříve bylo obtížné interpretovat význam tohoto nálezu, protože lidské a liščí kosti byly „smíchány“, což poskytovalo jen málo vodítek k tomu, zda šlo o záměrné uspořádání, nebo o náhodu.

Po prozkoumání izotopů uhlíku a dusíku v liščích kostech však autoři studie potvrdili, že zvíře přežívalo na stravě podobné lidské, která se skládala z podstatně většího množství vegetace a menšího množství masa, než jaké obvykle konzumuje divoká liška. Podle vědců toto zjištění svědčí o „systematickém krmení“, což naznačuje, že liška byla pravděpodobně „společníkem nebo domácím mazlíčkem lovců a sběračů v pozdním holocénu“.

Autoři studie se snažili hlouběji prozkoumat genom lišky a zjistit příčinu vyhynutí této dávno ztracené psovité šelmy. Podle jedné z hypotéz mohl tento druh zmizet, protože se křížil s domácími psy, čímž vznikla hybridní linie, která se nakonec geneticky asimilovala do psí krevní linie.

Ukázalo se však, že genetická divergence mezi D. avus a moderními psy je natolik významná, že by oba pravděpodobně nebyli schopni vytvořit životaschopné hybridní potomstvo, což tuto možnost jako hlavní příčinu vyhynutí lišky vylučuje. Místo toho autoři studie naznačují, že za vymizením tohoto zvířete pravděpodobně stála kombinace klimatických změn a lidského vměšování.

Zdroj: Caliber, Independent, redakce