Magnetické tepelné vlny mohou být řešením dlouhotrvající záhady Slunce

Astronomové nevědí, proč je sluneční koróna, atmosféra Slunce, mnohem teplejší než jeho „povrch“, fotosféra.

Fotosféra má teplotu přibližně 5 500 °C, ale koróna má teplotu přibližně 1 milion °C, tedy téměř 200krát vyšší. Nová studie navrhla mechanismus jejího zahřívání pomocí vysokofrekvenčních magnetických vln.

Slunce je poháněno jadernou fúzí ve svém jádře. Musí tedy existovat mechanismus, který tuto energii přenáší z nitra Slunce do koróny. Za klíč k ohřevu je považován magnetismus, i když přesný způsob, jakým k tomu dochází, není jasný. V poslední době se objevují důkazy, že klíčem k tomu je příčná oscilace. Nová studie vysvětluje, jak to probíhá.

Nejrychlejší oscilace se vyskytují v nejmenších magnetických strukturách ve sluneční koróně, které byly v úžasných detailech pozorovány pomocí přístroje EUI (Extreme Ultraviolet Imager) na palubě sondy Solar Orbiter Evropské kosmické agentury.

„Během posledních 80 let se astrofyzikové snažili tento problém vyřešit a nyní se objevuje stále více důkazů, že koróna může být ohřívána magnetickými vlnami,“ uvedl spoluautor výzkumu profesor Tom Van Doorsselaere z KU Leuven.

Vědci si však museli položit otázku: Přispívají tyto vysokofrekvenční vlny koróně dostatečným množstvím energie? Dost na to, aby vysvětlily ohřev v koróně? Vedoucí výzkumník doktor Daye Lim z Belgické královské observatoře a KU Leuven provedl metaanalýzu všeho, co je o vlnách známo, a to jak o nízkofrekvenčních, tak o vysokofrekvenčních. A ty rychlé to rozhodně dokážou.

„Protože její výsledky naznačily klíčovou roli rychlých oscilací v koronálním ohřevu, budeme věnovat velkou část naší pozornosti výzvě objevit pomocí EUI magnetické vlny o vyšších frekvencích,“ dodal doktor David Berghmans, hlavní výzkumník EUI z belgické Královské observatoře.

Žijeme ve zlaté éře pozorování Slunce od sondy Solar Orbiter po Parkerovu sluneční sondu agentury NASA, která se přidala k již tak početným očím, jež jsme na Slunce z vesmíru upřeli. Díky práci, kterou odvedla sluneční observatoř Big Bear, a nyní, když sluneční teleskop Daniel K. Inouye dokončuje fázi uvádění do provozu, se rozbíhá hon na řešení této záhady.

Zdroj: Space, IFLScience, redakce