Může mít vůně slz vliv na sexuální vzrušení? Vědci to skutečně vyzkoušeli

Existuje mnoho věcí, které mohou muže odradit, ale vůně ženských slz může být jednou z nejneočekávanějších.

Výzkum provedený před více než deseti lety naznačil, že čichání k emocionálním výpotkům plačících žen snižuje subjektivní úroveň sexuálního vzrušení u mužů a zároveň snižuje hladinu testosteronu a tlumí aktivitu v mozkových oblastech spojených s chtíčem a touhou.

Předchozí pokusy na myších naznačily, že slzy zvířat obsahují feromony, které mírní sexuální pud potenciálních partnerů. Existence lidských feromonů však nebyla nikdy prokázána a je předmětem debat a sporů.

Lidé jsou navíc mnohem emočně složitější než myši a pláčem reagují na nejrůznější dojemné podněty. Není proto jasné, zda naše emocionální slzy (na rozdíl od slz produkovaných v reakci na podráždění očí) nesou sociální signály určené k vyjádření pocitu smutku nebo obsahují chemosignály, které ovlivňují biologické reakce ostatních.

V roce 2011 izraelští vědci shromáždili slzy dvou žen, které plakaly při sledování dojemného filmu. Aby potvrdili, že tyto slzy nemají žádný rozpoznatelný zápach, požádali výzkumníci 24 mužů, aby k nim přičichli.

Jak se předpokládalo, účastníci mužského pohlaví nebyli schopni rozlišit pravé slzy od kapek fyziologického roztoku, které byly stékány po tvářích stejných žen. Překvapivější však bylo, že muži uváděli menší sexuální vzrušení při pohledu na ženské tváře po očichání slz než po očichání fyziologického roztoku.

Ve druhém experimentu sledovala skupina 50 mužů emotivní filmy po přičichnutí ke skutečným nebo falešným slzám. Zatímco ani jeden z roztoků nezměnil náladu účastníků, slzy byly opět spojeny se sníženým sexuálním vzrušením. Vědci se nespokojili s tím, že by dobrovolníkům věřili na slovo, ale testovali také fyziologické známky „nadrženosti“.

Výzkumníci šli ještě dál a po čichání slz naskenovali mozky 16 mužů. Výsledky ukázaly, že oblasti spojené se sexuálním vzrušením (například hypotalamus a levý fusiformní gyrus) se staly méně aktivními, což poskytuje nervový základ pro libido zabíjející účinek slzení.

Mnoho otázek však zůstává nezodpovězeno. Například jaké signály, pokud vůbec nějaké, jsou obsaženy v mužských nebo dětských slzách a jaké jsou účinky všech těchto signálů spíše v rámci pohlaví než napříč pohlavími?

Stojí také za zmínku, že tyto výsledky nebyly všeobecně přijaty a později byly zpochybněny týmem nizozemských a chorvatských vědců, kteří se neúspěšně pokusili tato zjištění potvrdit.

„Vliv ženských slz na mužské vzrušení a vnímání ženské sexuální atraktivity, pokud vůbec nějaký, je přinejlepším velmi slabý,“ napsali vědci po svém neúspěšném pokusu o replikaci. „Spíše se zdá, že pláč uplatňuje své silné mezilidské účinky prostřednictvím vizuálních a sluchových smyslových kanálů.“

V reakci na to izraelští vědci, kteří provedli původní studii, udeřili na své kritiky obviněním, že použili „metodiku, která neodpovídá standardům obvykle uplatňovaným ve výzkumu chemosignálů“. Přísná vědecká studie totiž vyžaduje krev, pot a samozřejmě i slzy.

Zdroj: NPR, The Guardian, redakce