Pouštní krajina není tak bez života, jak vypadá. Rozsáhlá moře písečných dun mohou nejen růst, pohybovat se a vzájemně na sebe působit, ale podle nedávné studie mohou také „dýchat“.
Pomocí supercitlivé sondy, jejíž vynalezení trvalo desítky let, vědci prokázali, že písečné duny pravidelně vdechují a vydechují nepatrné množství vodní páry.
Vdechování je obtížnější, když je písek sušší. Když však nad povrchem duny proudí vítr, odnáší vrchní vrstvu, čímž dochází k rychlé změně povrchové vlhkosti a tlaku. V důsledku toho proudí dolů „prchavé vlny vlhkosti“ z atmosféry nad nimi.
Sonda používaná k detekci tohoto proudění je tak citlivá na vlhkost, že dokáže zachytit drobné vrstvy vody na jediném zrnku písku. Když byl přístroj ponořen do duny v Katarské poušti, dokázal během pouhých 20 sekund snímat teplotu, radiaci a vlhkost ve svém okolí.
“We could measure, for the first time, the flux of the moisture going in and out of the sand dune.”
— The National (@TheNationalNews) April 16, 2022
Scientists identified how sand dunes ‚inhale‘ and ‚exhale‘ water vapour https://t.co/DiHioV4TmW
Tato měření se opakovala každých 2,7 minuty po celé dva dny, čímž se nashromáždilo obrovské množství dat. V kombinaci s údaji o rychlosti a směru větru, okolní teplotě a vlhkosti autoři odhalili mimořádně jemné chování písku v poušti.
Na rozdíl od tepla, které je vedeno jednotlivými zrnky písku, se zdá, že vodní pára proniká mezi zrnky. Póry písečné duny tedy odvádějí vlhkost z povrchu směrem dolů a tyto cesty se vytvářejí a přetvářejí podle toho, jak fouká vítr. „Vítr proudí nad dunou a v důsledku toho vytváří nerovnováhu místního tlaku, což doslova nutí vzduch jít do písku a z písku ven. Písek tedy dýchá, jako dýchá organismus,“ vysvětluje strojní inženýr Michel Louge z Cornellovy univerzity.
Toto „dýchání“ by mohlo být součástí toho, co umožňuje mikrobům žít hluboko v písečných dunách, i když není k dispozici tekutá voda.
Zajímavé je, že na povrchu duny naměřila sonda menší odpařování, než vědci předpokládali. Na to, že se jedná o tak suchou oblast, bylo vyplavování vlhkosti z písečné duny do atmosféry poměrně pomalým chemickým procesem.
Vědět více o tom, jak pouště fungují, by mohlo být opravdu užitečné. A to nejen pro lepší pochopení naší vlastní planety.
Sondy, které dokážou citlivě měřit vlhkost v písku, by mohly odborníkům pomoci najít neviditelné známky vody například na Marsu. To, že poušť na povrchu vypadá opuštěně, ještě neznamená, že se pod ní neskrývá život.