Dne 28. října 2021 Slunce uvolnilo koronální výtrysk hmoty. Do Sluneční soustavy byl vyvržen velký proud plazmy, elektricky nabitých částic ze Slunce. Materiál se rozšířil, rozfoukal a dosáhl planet. A poprvé byl detekován na Zemi, na Měsíci a na Marsu, stejně jako kosmickými sondami rozesetými po vnitřní Sluneční soustavě.
Shromážděná měření poskytují jedinečný pohled na účinek kosmického záření z jedné události, která byla výjimečná bez ohledu na to, odkud byla studována. Jednalo se o vzácnou událost „zesílení na úrovni země“. K těm dochází, když jsou částice tak energetické, že mohou proniknout magnetickým polem Země a dosáhnout povrchu planety. Od počátku záznamů ve 40. letech 20. století jich bylo zaznamenáno pouze 73.
Mars a Měsíc nemají magnetické pole, takže jsou kosmickému záření vystaveny více. Marťanská atmosféra může blokovat částice s nízkou energií a zpomalovat částice s vysokou energií. Přesto panuje velká nejistota, pokud jde o obvyklé dávky záření, které lze na těchto světech zažít.
Dávky záření se měří v jednotkách gray. Dávka 10 grayů by pravděpodobně vedla k úmrtí za dva týdny. Dávka 700 miligrayů by vyvolala nemoc z ozáření. Na oběžné dráze kolem Země tento koronální výtrysk hmoty dodal 10 miligrayů, jak bylo změřeno německou družicí Eu:CROPIS Earth orbiter. Úroveň na zemském povrchu byla z hlediska rizika zanedbatelná.
Kolem Měsíce naměřila sonda NASA Lunar Reconnaissance Orbiter 31 miligrayů. A na povrchu odvrácené strany naměřila čínská sonda Chang’e-4 hodnotu 17. Na povrchu Marsu naměřila sonda NASA Curiosity 0,3 miligrayů, ale na oběžné dráze hlásí evropská sonda ExoMars TGO 9 miligrayů. Čísla, která vykreslují obraz radiačních rizik pro budoucí lidské průzkumníky.
„Z našich výpočtů minulých událostí zesílení přízemní vrstvy vyplývá, že v průměru jedna událost za 5,5 roku mohla překročit bezpečnou úroveň dávky na Měsíci, pokud by nebyla zajištěna žádná ochrana před zářením. Pochopení těchto událostí je klíčové pro budoucí mise s posádkou na povrch Měsíce,“ uvedl v prohlášení vědec Jingnan Guo, který zkoumal událost z 28. října.
Ještě silnější událost v roce 1972 přinesla na povrch Měsíce něco kolem 10 grayů. Naštěstí to bylo mezi misemi Apollo 16 a Apollo 17, takže se žádnému astronautovi nic nestalo.
„Vesmírná radiace může představovat skutečné nebezpečí pro náš průzkum celé Sluneční soustavy. Měření událostí s vysokou úrovní radiace robotickými misemi má zásadní význam pro přípravu na dlouhodobé mise s posádkou. Díky údajům z misí, jako je ExoMars TGO, se můžeme připravit na to, jak nejlépe chránit naše lidské průzkumníky,“ řekl Colin Wilson, vědecký pracovník projektu ExoMars TGO.
Práce ukazuje význam mezinárodní spolupráce. Sdílení dat z tolika různých misí poskytlo neuvěřitelný obraz o radiačním riziku v celé Sluneční soustavě. Vzhledem k tomu, že se chystají další mise a aktivita Slunce se zvyšuje, existuje více příležitostí k dalšímu výzkumu.
„V současné době žijeme ve zlatém věku fyziky Sluneční soustavy. Detektory záření na palubách planetárních misí, jako je BepiColombo, která je na cestě k Merkuru, a Juice, která křižuje k Jupiteru, doplňují tolik potřebné pokrytí pro studium urychlování a šíření slunečních energetických částic,“ poznamenal Marco Pinto, výzkumný pracovník ESA zabývající se detektory záření.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.