Vědec přišel na to, jak bychom mohli konečně najít pohřešovaný let MH370

Dne 8. března 2014 zmizel během letu z Kuala Lumpuru do Pekingu let 370 společnosti Malaysia Airlines, což vyvolalo nejnákladnější pátrání v historii letectví.

Několik trosek bylo vyplaveno na břeh, ale hlavní část letadla spolu s cestujícími a posádkou zůstává nezvěstná. Nová studie však naznačila způsob, jakým bychom mohli letadlo po téměř deseti letech najít. A odpověď zní: korýši.

Rok po havárii uviděl geolog Gregory Herbert z University of South Florida fotografie trosek, které byly vyplaveny na břeh ostrova Réunion u afrického pobřeží. Na troskách viděl korýše.

„Trosky byly pokryté korýši, a jakmile jsem to uviděl, okamžitě jsem začal posílat e-maily vyšetřovatelům pátrání, protože jsem věděl, že geochemie jejich schránek by mohla poskytnout vodítko k určení místa havárie,“ uvedl Herbert ve svém prohlášení.

Bylo potvrzeno, že na flaperonu, části křídla, je přichycena řada korýšů Lepas anatifera. Důvod, proč to bylo pro Herberta tak vzrušující, je ten, že schránky korýšů rostou denně, přičemž každá položená vrstva je ovlivněna teplotou vody, ve které se nachází.

Výsledkem je něco podobného, jako když z letokruhů stromů zjistíme, jak je strom starý a jaké byly povětrnostní podmínky, nebo když se při pohledu na dávné korály dozvíme, že Země měla před 444-419 miliony let 420 dní v roce.

Při pohledu na tento záznam teploty vody a jeho porovnání s oceánografickým modelováním by mohlo být možné vysledovat cestu korýšů (a flaperonu, na kterém byly připevněni) zpět k místu ztroskotání. Předpokládá se, že k havárii došlo v severojižním koridoru zvaném „Sedmý oblouk“, kde se teplota rychle mění, což usnadňuje sledování dráhy.

Herbert si to vyzkoušel naostro a metodu otestoval na některých mladších korýších z vraku, když nejprve zdokonalil proces získávání přesnějších údajů o teplotě z korýšů vypěstovaných v laboratoři.

„Kolonizace probíhala v teplejších vodách kolem 27 °C, po níž následoval posun do trvale chladnějších vod kolem 23-24 °C,“ píše tým ve své studii. „To je v souladu s (dřívějším) experimentem, který ukázal, že flaperon MH370 měl mít při driftu přes Indický oceán trajektorii doleva (na jih) do chladnějších vod.“

Tým provedl simulaci sledování částic, při níž bylo v Indickém oceánu východně od ostrova Réunion z potenciálních bodů unášení vypuštěno 50 000 „částic“, aby určil možné oblasti zájmu. Na základě toho vybrali pět nejvhodnějších míst driftu pro další zkoumání.

„Každý z těchto drifterů strávil posledních pět měsíců driftováním západně od 70° v. d., jižně od 20° j. š. a v okruhu 1 500 km od ostrova Réunion v Indickém oceánu,“ napsal tým. „Pouze jeden drifter nakonec na konci simulace dosáhl vod kolem ostrova Réunion (do vzdálenosti 220 km).“

Studie ukazuje, že by bylo možné rekonstruovat dráhu trosek, což by výrazně zúžilo možnosti hledání. Tým však píše, že k tomu potřebuje zdokonalit své metody a získat přístup ke starším korýšům.

„Francouzský vědec Joseph Poupin, který byl jedním z prvních biologů, kteří trosky zkoumali, dospěl k závěru, že největší přichycení korýši byli pravděpodobně dostatečně staří na to, aby se na troskách letadla kolonizovali velmi krátce po havárii a velmi blízko skutečného místa havárie, kde se letadlo nyní nachází,“ uvedl Herbert.

„Bohužel zatím nebyly zpřístupněny pro výzkum, ale touto studií jsme dokázali, že tuto metodu lze použít na korýše, kteří se na troskách kolonizovali krátce po havárii, a rekonstruovat tak kompletní dráhu unášení zpět k místu havárie.“

Tým doufá, že nový přístup by mohl pomoci obnovit pátrání po letadle a možná i uzavřít případy rodinám těch, kteří byli na palubě.

Zdroj: Independent, Daily Mail, redakce