Díky seismickému zobrazování vědci odhalili, že kolem zemského jádra se může nacházet prastaré oceánské dno.
Dotyčná vrstva se nachází na hranici jádra a pláště (CMB), což je oblast uvnitř Země, kde se roztavené vnější jádro setkává s pláštěm z křemičitých hornin, přibližně 2 900 km pod povrchem. Jedná se sice o relativně tenkou vrstvu, ale zároveň se v ní nacházejí neuvěřitelně husté oblasti, které vědci díky jejich schopnosti zpomalovat seismické vlny označili jako zóny s velmi nízkou rychlostí (ULVZ).
O tom, jak ULVZ vznikly, se vedou vědecké debaty již desítky let, zejména proto, že pořízení dalekonosných a vysoce kvalitních snímků této oblasti bylo obtížné. Zdá se však, že současná studie přinesla odpověď.
„Seismické výzkumy, jako je ten náš, poskytují zobrazení vnitřní struktury naší planety s nejvyšším rozlišením a my zjišťujeme, že tato struktura je mnohem složitější, než se dříve myslelo,“ uvedla Samantha Hansenová, hlavní autorka studie, ve svém prohlášení.
Výzkumný tým podobně jako při lékařském snímkování těla zakopal v Antarktidě síť seismických sond, které pomocí seismických vln vytvořených zemětřesením vytvořily obraz nitra jižní polokoule Země.
„Analýzou tisíců seismických záznamů z Antarktidy naše zobrazovací metoda s vysokým rozlišením našla tenké anomální zóny materiálu [UVLZ} v CMB všude tam, kde jsme sondu použili,“ řekl spoluautor Edward Garnero.
„Tloušťka materiálu se pohybuje od několika kilometrů až po desítky kilometrů. To naznačuje, že na jádře vidíme hory, které jsou v některých místech až pětkrát vyšší než Mount Everest.“
Vědci se domnívají, že vzhledem k vlastnostem ULVZ zpomalujícím seismické vlny a jejich proměnlivé výšce je vrstva s největší pravděpodobností tvořena starou oceánskou kůrou, pohřbenou během milionů let subdukcí tektonických desek.
Předpokládají také, že by mohla pokrývat celé zemské jádro (vzhledem ke způsobu, jakým se kontinenty v průběhu času pomalu pohybují) ačkoli je zapotřebí dalších seismických průzkumů, aby se zjistilo, zda tomu tak skutečně je.
Odhlédneme-li od budoucích prací, současná zjištění nám dávají lepší představu o tom, jak by mohlo teplo unikat ze zemského jádra v tenčích zónách, unikat pláštěm a nad zemský povrch v podobě sopečných erupcí.
„Náš výzkum poskytuje důležité souvislosti mezi mělkou a hlubokou strukturou Země a celkovými procesy, které řídí naši planetu,“ řekl Hansen.
Zdroj: Science Alert, Italy24, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.