Žádná sexuální přitažlivost: Co znamená být asexuál?

V posledních letech jsme svědky rostoucího společenského hnutí za přijetí asexuality. Asexuální postavy se objevují i v seriálech. Navzdory tomu zůstává asexualita široce nepochopena. Co to tedy znamená?

Asexualita znamená nízkou nebo žádnou sexuální přitažlivost. Neznamená to však, že všichni lidé, kteří se označují za asexuály, nikdy neprožívají sexuální přitažlivost nebo nemají sex.

Lidé, kteří se označují za asexuály, mohou k někomu cítit intenzivní romantickou přitažlivost, ale ne sexuální. Jiní mohou považovat sex za příjemný, ale zřídkakdy pociťují přitažlivost k jiné osobě.

Existují také různé varianty asexuální identity. Lidé, kteří se identifikují jako demisexuálové, například pociťují sexuální přitažlivost pouze k lidem, ke kterým mají silné citové pouto. Napříč spektrem těchto identit má mnoho lidí romantické nebo sexuální vztahy. Pro jiné není sex součástí jejich života.

Asexuální identita se prolíná i s jinými sexuálními nebo genderovými identitami. Někteří asexuálové se identifikují jako queer, transgender nebo genderově odlišní.

Kolik lidí se označuje za asexuály?

Asexualita jako sexuální identita nebo orientace byla do rozsáhlých průzkumů zahrnuta teprve nedávno. Údaje jsou tedy omezené.

Analýza údajů z britského populačního průzkumu z roku 2004 zjistila, že 1 % respondentů uvedlo: „Nikdy mě nikdo sexuálně nepřitahoval“. Toto měřítko však nemusí být přesné, protože mnoho asexuálních lidí by nesouhlasilo s tím, že „nikdy“ necítili sexuální přitažlivost.

Rozsáhlý australský průzkum mezi lesbickými, gay, bisexuálními, transgender, queer, intersexuálními a asexuálními komunitami (LGBTQIA+) v roce 2019 ukázal, že 3,2 % vzorku se označilo za asexuální. Asexual Visibility and Education Network, mezinárodní online síť, má více než 120 000 členů.

Kdy se z asexuality stalo společenské hnutí?

Asexualita byla vždy součástí lidské sexuální rozmanitosti. Hnutí, jehož cílem je etablovat asexualitu jako sexuální identitu a vytvořit kolem ní komunitu, má však kořeny na počátku 20. století. Rozvoj internetových technologií vytvořil platformu pro asexuální lidi, kteří se mohou spojovat a organizovat podobně jako aktivisté za práva leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů.

Asexualita jako identita stojí vedle heterosexuality, homosexuality nebo bisexuality jako popis sebe sama, který je určen podobou vlastní touhy. Význam definice asexuality jako „identity“ je však často špatně chápán nebo kritizován na základě toho, že mnoho lidí má v některých obdobích svého života nízký nebo žádný sexuální pud.

Jaký je rozdíl mezi sexuální identitou a sexuální touhou?

Sociolog Jeffrey Weeks ve své práci o dějinách sexuality poukazuje na psychoanalytické zkoumání mužů přitahovaných muži jako na milník v současném západním chápání sexuality. Právě v tomto okamžiku, na konci 19. století, začala být „homosexualita“ považována za jádro psychiky jedince.

Dříve byl homosexuální sex často považován za hříšný nebo zvrácený, ale sex byl považován pouze za chování, nikoli za identitu – za něco, co člověk dělá, nikoli za to, kým „je“. Neexistovala kategorie „homosexuál“ a heterosexualita byla určena až v reakci na tuto kategorizaci sexuality.

Sexuální identita je dnes považována za důležitou součást toho, co nás definuje jako člověka. Pro lesby, gaye nebo bisexuály znamená „coming out“ budování pocitu vlastní identity a sounáležitosti tváří v tvář institucionálnímu a kulturnímu odporu vůči homosexualitě.

Asexualita nebyla předmětem právních ani morálních sankcí jako homosexualita. Mnoho asexuálních lidí však podobně neodpovídá konvenčním očekáváním ohledně sexu, vztahů a manželství. Rodiny a komunity často asexualitu nepřijímají nebo jí nerozumějí.

Sexuální vztahy jsou ústředním prvkem očekávání, která klademe na sebe i na druhé, abychom žili „dobrý“ život. Sex a touha (či žádoucnost), nemluvě o manželství a plození dětí, jsou vysoce ceněny. Lidem, kteří jsou asexuální nebo po sexu netouží, je často dáváno najevo, že jsou „rozbití“ nebo nedostateční.

To může být posíleno lékařskými nebo psychologickými definicemi nízké sexuální touhy jako problému, který by měl být vyřešen. Hypoaktivní porucha sexuální touhy je kategorií v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch, příručce, kterou odborníci na duševní zdraví používají k diagnostice duševních poruch.

Diagnostické kategorie jsou sice důležité pro podporu lidí, kteří zažívají trápení kvůli nízkému sexuálnímu pudu, ale mohou také znamenat, že se na asexualitu pohlíží patologicky. Budování povědomí o asexualitě jako legitimní sexuální identitě znamená bránit se názoru, že asexualita je problém.

Tím, že nás vyzývá k přehodnocení každodenních předpokladů o lidské sexuální zkušenosti, není hnutí asexuality zdaleka zaměřeno proti sexu. Potvrzování a oslava legitimity asexuální identity je spíše sexuálně pozitivním postojem – postojem, který nás vyzývá, abychom rozšířili naše chápání sexuální rozmanitosti.

Zdroj: The Conversation, Healthline, redakce