HESA Šáhid-136 nebo Geran-2 v ruských službách je íránská bezpilotní munice v podobě autonomního letounu. Je navržen a vyráběn společností HESA ve spolupráci se společností Shahed Aviation Industries.
Tato munice je určena k útoku na pozemní cíle na dálku a je odpalována v násobcích z odpalovacího zařízení (v dávkách po pěti kusech), aby zahltila protivzdušnou obranu a spotřebovala její zdroje během útoku.
V přední části je umístěna bojová hlavice, jejíž hmotnost se odhaduje na 30-50 kg. Motor je umístěn v zadní části trupu a pohání dvoulistou vrtuli. Munice je dlouhá 3,5 metru s rozpětím křídel 2,5 metru, letí rychlostí přes 185 kilometrů za hodinu a váží přibližně 200 kilogramů.
Dolet se odhaduje na 970 až 2500 km. V odtajněném celosvětovém průvodci vybavením americké armády se uvádí, že konstrukce Šáhid-136 podporuje možnost leteckého průzkumu, ačkoli u Geranu-2 v ruské službě nebyly zaznamenány žádné kamery.
Letoun se vypouští pod mírným úhlem směrem vzhůru a při počátečním letu mu pomáhá pomocná raketa (RATO). Raketa je odhozena ihned po startu, načež převezme řízení konvenční čtyřválcový pístový motor Mado MD-550 íránské výroby (pravděpodobně zpětně upravený německý motor Limbach L550E, používaný i v jiných íránských bezpilotních letounech, jako je Ababil-3).
Elektronické vybavení
Přestože munice nemá žádné označení, odborníci se domnívají, že používá počítačový procesor vyrobený americkou společností Altera, RF moduly od Analog Devices a LDO čipy od Microchip Technology.
Inspekce ukořistěných bezpilotních letounů, které Rusko použilo během invaze na Ukrajinu v roce 2022, odhalila, že část elektroniky Šáhid-136 byla vyrobena ze součástek zahraniční výroby, například z procesoru Texas Instruments TMS320, palivového čerpadla polské výroby jménem britské společnosti TI Fluid Systems a měniče napětí z Číny.
Zdroj: Army Recognition, Wikiwand, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.