Írán zvolil více než pragmatický přístup – s minimálními úpravami zkombinoval bezpilotní letoun s proudovým motorem, který létá od roku 2009, a raketu s infračervenou naváděcí hlavicí z nově vyvinutého systému protivzdušné obrany.
Írán údajně úspěšně otestoval stíhací bezpilotní letoun, který může odpalovat rakety vzduch-vzduch. Na důkaz toho bylo dokonce zveřejněno video, na němž stávající a osvědčený bezpilotní letoun Karrar s raketou AD-08 z raketového systému protivzdušné obrany krátkého dosahu Majid sestřeluje vzdušný cíl v podobě jiného dronu.
Samotné video ukazuje, že Írán se technologickou stránkou věci příliš nezabýval. Například odpalovací kontejner od SAM byl v dronu instalován tak, jak je, a vyhledávání cíle se provádí zřejmě prostřednictvím televizního kanálu směrové kamery. V tomto případě je hlavním úkolem operátora přiblížit se k cíli a počkat, až infračervená naváděcí hlavice střely AD-08 cíl zachytí a odpálí.
Stojí za zmínku, že Majid byl poprvé oficiálně předveden teprve v lednu 2022. A je možné, že kromě rakety bude dron později vybaven i její optickou zaměřovací stanicí (možná ve zjednodušené podobě), která se skládá z denní a termovizní kamery.
Vzhledem k deklarovanému dosahu systému protivzdušné obrany Majid 8 km (výška cíle až 6 km) může být jeho dosah v případě použití pro odpal z letadla 2-3krát větší. Skutečný dosah však může být více ovlivněn citlivostí naváděcí hlavice, která nemusí umožnit zachycení cíle na velkou vzdálenost.
Bezpilotní letoun Karrar je ve skutečnosti pro Írán poměrně starý – první let uskutečnil již v roce 2009. Samotný vývoj vychází z amerického bezpilotního letounu MQM-107 Streaker, který byl Íránu dodán před revolucí v roce 1979. Je vybaven proudovým motorem a má dolet až 400 km u úderné verze (u průzkumné verze je deklarováno 1 000 km).
Díky tomuto zvolenému pohonnému systému má cestovní rychlost 700 km/h a maximální rychlost až 900 km/h, což objektivně umožňuje jeho použití jako stíhacího letounu. Pro samotný Írán je primárně využíván k zachycení jiných bezpilotních letounů a řízených střel. A vzhledem k zastaralé letecké složce vzdušných sil země, kde vedle čínských kopií MiG-21 létají F-4 Phantom a F-14 Tomcat a ruských Su-35 bude ještě málo, je vektor snah Teheránu zcela jasný.
Určitou hodnotu v otázce vytvoření systému protivzdušné obrany na bázi tohoto dronu má i jeho start z odpalovací rampy pomocí raketového urychlovače, který umožňuje odpoutání letounu od letištní sítě.
Zároveň je třeba poznamenat, že pro Írán to není první pokus o vytvoření stíhacího dronu na bázi tohoto bezpilotního letounu. V roce 2021 byla z Karráru vypuštěna íránská kopie rakety AIM-9 Sidewinder, ale tehdy se vše omezilo na video samotného startu bez zásahu.
I když je to pro Írán ještě daleko a skutečná bojová účinnost systému je sporná, samotný koncept použití dronu jako „lovce“, nikoliv křižujících střel, ale leteckých střel, je docela zajímavý.
Zdroj: Wikipedia, Defense Express, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.