Přízračná „boží ruka“ odhalena na dosud nejpodrobnějším snímku NASA

Vesmír je strašidelné místo. Právě v době Halloweenu zveřejnila NASA strašidelný snímek mlhoviny přezdívané „Boží ruka“.

Mlhovina s vlastním názvem MSH 15-52 nebo PSR B1509-58 je produktem mrtvé hvězdy, přesněji pulzaru, který po sobě zanechala exploze supernovy před 1600 lety. Neutronová hvězda, která po ní zůstala, se rychle otáčí a ze svých pólů uvolňuje proudy hmoty a antihmoty a silný vítr.

Vítr smete materiál vyvržený během výbuchu supernovy a před ním. Pulsar se nachází na místě, které se našim očím díky pareidolii jeví jako základna dlaně, přičemž vítr v jednom směru vytváří předloktí a v druhém zářící prsty.

Z pochopitelných důvodů je MSH 15-52 oblíbeným objektem rentgenových teleskopů, ale není to strašidelný pohled, kvůli kterému NASA věnovala mlhovině 17 dní času sondy IXPE (Imaging X-ray Polarimetry Explorer). Jedná se o nejdelší dobu, kterou IXPE strávil u jediného objektu, a o značnou alokaci prostředků. Tato data byla zkombinována s pozorováními z rentgenového dalekohledu Chandra a vznikl tak výše uvedený snímek.

Jak napovídá jeho název, IXPE nejenže sbírá rentgenové záření, ale zachycuje i jeho polarizaci, čímž poskytuje informace, které předchozí rentgenové teleskopy nemohly získat. Velké části MSH 15-52 jsou neobvykle polarizované, v některých případech maximálně, jak se předpokládalo, že je to teoreticky možné. To vyžaduje magnetické pole, které je nejen velmi silné, ale také přímé a rovnoměrné.

Australský teleskop Compact Array již dříve použil polarizaci rádiových vln, aby získal určitý vhled do magnetických polí mlhoviny, ale nedokázal dosáhnout takové přesnosti, jakou nabízí rentgenové záření.

„Všichni známe rentgenové záření jako diagnostický lékařský nástroj pro lidi,“ řekla doktorandka Josephine Wongová. „Zde používáme rentgenové paprsky jiným způsobem, ale opět odhalují informace, které jsou nám jinak skryté.“

Tato magnetizace se však v mlhovině značně liší. Nejjasnější tryska, která tvoří „zápěstí“ ruky, je zpočátku málo polarizovaná, což Wongová a její kolegové přisuzují zamotaným magnetickým polím v oblasti turbulence. Pokud je základna trysky zápěstí vůbec polarizovaná, zdá se, že je pod úhlem ke zbytku mlhoviny, což je z našeho zorného pole těžko zjistitelné.

Jak se tryska vzdaluje od pulsaru, čáry pole se narovnávají a polarizace se zvyšuje. Vědci z toho usuzují, že částice jsou urychlovány v turbulentních oblastech, než se dostanou do míst, kde je pole přímější.

Od svého vypuštění v roce 2021 strávil IXPE čas také u dalších nedávno vzniklých pulsarů v naší části galaxie, včetně Krabí mlhoviny a mlhoviny Vela, produktů supernov, které vznikly před 1 000, resp. 11 000 lety.

Výsledky IXPE ukazují na podobná magnetická pole kolem každé z nich, což tým vedlo k závěru, že jsou běžnějším rysem větrných mlhovin, než se dosud předpokládalo. A ne, to se vám nezdá, na ruce chybí malíček.

Zdroj: New Atlas, NASA, redakce