Pokud se zóna elektrického náboje bouřkového mraku nachází v blízkosti zemského povrchu, mohou být výsledné „superblesky“ tisíckrát silnější než běžné blesky.
Podle nové studie je pravděpodobnost úderu superbouře tím vyšší, čím blíže je zóna elektrického náboje bouřkového mraku k povrchu pevniny nebo oceánu. Tyto podmínky jsou zodpovědné za vznik „horkých skvrn“ superboltů nad některými oceány a vysokými horami.
Superblesky tvoří méně než 1 % všech blesků, ale když udeří, mají velkou sílu. Zatímco průměrný úder blesku obsahuje přibližně 300 milionů voltů, superblesky jsou tisíckrát silnější a mohou způsobit velké škody na infrastruktuře a lodích, jak uvádějí autoři studie.
„Superbolty, i když tvoří jen velmi, velmi malé procento všech blesků, jsou velkolepým jevem,“ řekl Avichay Efraim, fyzik z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a hlavní autor této studie.
Vědci zjistili, že aerosoly nemají významný vliv na sílu superboltů. Naopak, menší vzdálenost mezi nabíjecí zónou a pevninou nebo vodní hladinou vedla k výrazně silnějším bleskům. Bouřky v blízkosti povrchu umožňují vznik blesků s vyšší energií, protože kratší vzdálenost obecně znamená menší elektrický odpor, a tedy vyšší proud. A vyšší proud znamená silnější blesky.
Bouřkové mraky často dosahují výšky 12 až 18 kilometrů, přičemž se pohybují v širokém rozmezí teplot. Aby však mohl vzniknout blesk, musí se mrak nacházet na hranici, kde teplota vzduchu dosahuje 0 stupňů Celsia. Nad hranicí mrazu, v horních částech mraku, dochází k elektrifikaci a vzniká „nabíjecí zóna“ blesku.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.