Proč mimozemšťané nenavázali kontakt? Znepokojivé vysvětlení hypotézy o temném lese

O Fermiho paradoxu jste již pravděpodobně slyšeli, ale pokud ne, zde je jeho stručné vysvětlení: Vzhledem k vysoké pravděpodobnosti, že ve vesmíru existuje mimozemský život (vezmeme-li v úvahu rozlehlost vesmíru a to, že stále nacházíme planety v obyvatelných zónách), proč se dosud nikdo neozval?

Pokud tam venku existuje tolik jiných civilizací, možná na mnohem pokročilejším stupni než my, vzhledem k tomu, jak dlouho se vesmír táhne, jistě by alespoň jedna z nich vyslala zprávy nebo sondy nebo udělala to, co děláme my: Zoufale pátrá po známkách života?

Odpovědi na tento paradox se pohybují od optimistických až po vyloženě děsivé. Mohlo by se stát, že prostě nehledáme dostatečně dlouho ani nevysíláme své vlastní sledovatelné stopy, aby nás mimozemšťané ještě našli. Nebo se může stát, že žádní mimozemšťané nikdy nedosáhnou bodu, kdy by byli schopni navázat kontakt s jinými druhy, a zničí se dlouho předtím, než se dostanou k takové technice, která je k tomu potřebná.

Na samém okraji strašidelného spektra se nachází Teorie temného lesa, spekulace na toto téma, kterou Liu Cixin nastínil ve svém sci-fi románu Temný les. V rozhovorech profesora sociologie a bývalého astronoma s matkou jejich mrtvého přítele.

Profesor konstatuje, že jejich život bude usilovat o to, aby zůstal naživu, a že neexistuje způsob, jak poznat záměry jiných mimozemských druhů. Některé mohou být laskavé, jiné nepřátelské. I kdyby život tam venku nebyl nepřátelský, stále se bude rozpínat ve vesmíru s omezenými zdroji, což zvyšuje pravděpodobnost konfliktu s jinými, kteří potřebují tytéž zdroje.

Vzhledem k těmto faktorům, jak kniha naznačuje, zbývá veškerému inteligentnímu životu nejbezpečnější postup: vyhladit všechny ostatní formy života dříve, než budou moci udělat totéž jim.

„Vesmír je temný les. Každá civilizace je ozbrojený lovec, který se jako duch plíží mezi stromy, jemně odstrkuje větve, které mu blokují cestu, a snaží se našlapovat bez zvuku. Dokonce i dýchání se děje opatrně. Lovec musí být opatrný, protože všude v lese jsou kradmí lovci jako on. Pokud najde jiný život (jiný lovec, anděl nebo démon, křehké nemluvně nebo potácející se stařec, víla nebo polobůh), může udělat jen jedno: otevřít oheň a zlikvidovat je,“ stojí ve známé pasáži z knihy.

„V tomto lese jsou peklem jiní lidé. Věčná hrozba, že každý život, který odhalí svou vlastní existenci, bude rychle vyhlazen. To je obraz vesmírné civilizace. Je to vysvětlení Fermiho paradoxu.“

To neznamená, že jsme o jiných druzích neslyšeli, protože všechny byly vyhubeny, tvrdí kniha. Pokud se takto chová byť jen jeden druh tam venku, dává smysl, aby všechny ostatní mlčely a nedělaly ostatním reklamu o své existenci.

Nicméně existuje jeden faktor, který kniha rozvádí, ačkoli je vyhlazení ostatních dříve, než mohou udělat totéž vám, nejracionálnějším postupem, mimozemšťané to z praktických důvodů nemusí udělat. Řekněme, že vyšlete flotilu torpédoborců do jiného hvězdného systému. Než tam dorazí, zůstane vaše flotila na stejné technologické úrovni, na jaké jste ji vyslali, zatímco lidé, na které útočíte, budou vyspělí o staletí nebo dokonce tisíciletí.

Pro většinu civilizací jako takových může být výhodné prostě tam sedět jako mnoho jiných forem dobrotivých forem života, které se všechny ve strachu schovávají v lese.

Zdroj: Wikipedia, Big Think, redakce