Jak Ruská federace pomohla Etiopii vrátit Msta-S do provozu a co se nakonec stalo?

Obvykle se bavíme o tom, jak ta či ona zbraň funguje v různých případech. Dnes si ale povíme o příkladu zbraně, která v jedné z válek zřejmě nevystřelila ani jednou.

Na rozdíl od jiných sovětských samohybných dělostřeleckých systémů se Msta-S vyvážel jen zřídka. Prvním zahraničním kupcem byla Etiopie, která v roce 1999 zakoupila od ruské armády 12 těchto systémů, jak uvádí server Defense Express.

V té době Etiopané potřebovali Msta-S pro válku proti Eritreji, protože to nejlepší, co etiopská armáda v té době měla, byly systémy 2C1 Gvozdika zakoupené z Bulharska a samohybná děla M-1977 ráže 122 mm (v podstatě D-30 na podvozku pásového obrněného transportéru) zakoupená ze Severní Koreje.

Etiopané se z nějakého důvodu domnívali, že samohybné dělostřelecké systémy Msta-S zakoupené v Rusku se stanou jakousi „zázračnou zbraní“ ve válce proti Eritreji, ale to se nestalo. Proto se Etiopie po skončení bojů v roce 2000 bezpečně zbavila všech svých Msta-S. Etiopie je bezpečně uložila do skladů a pozemní síly byly vycvičeny podle „konečného“ principu a všechny dostupné zdroje byly primárně zaměřeny na letectvo.

Etiopská armáda si na své Msta-S vzpomněla před 3 lety, kdy začala válka v Tigray proti místním separatistům, která trvala od listopadu 2020 do listopadu 2022. A pak teprve začíná ta pravá zábava.

Podle veřejně dostupných fotografií se na obnově etiopské Msta-S podílel ruský vojenský personál jako „instruktoři“. Není však jasné, jakou roli hráli – při obnově vozidel, při výcviku posádek nebo při obojím. Jisté je, že jakmile se Rusům naskytla příležitost zapózovat pro fotografie před etiopskými Msta-S, využili ji. Zdá se však, že to byl jediný viditelný výsledek tehdejších aktivit ruských představitelů v Etiopii.

Ve veřejném prostoru můžeme najít pouze fotografie, na nichž Etiopané dodávají své Msta-S na frontovou linii nebo je nasazují v poli. Neexistuje však jediná zmínka o tom, že by tyto samohybné dělostřelecké systémy během války v Tigraji někdy střílely. A není to proto, že by válka v Tigray byla špatně „zdokumentována“.

Naopak – i když jsme o tomto konfliktu slyšeli jen málo, na zahraničních sociálních sítích se objevilo poměrně dost snímků z něj. Například že etiopské letectvo použilo čínské bezpilotní letouny k úpravě bombardovacích úderů ze Su-27. Nebo že tigrajští separatisté použili trofejní OTRKAR3 k úderu na jednu z etiopských leteckých základen. Objevily se dokonce záběry, na nichž byl použit Bayraktar TB2, ale nikdy to nebylo oficiálně potvrzeno.

Na tomto pozadí je tedy vlastně logické předpokládat, že etiopské Msta-S se války z neznámého důvodu neúčastnily. Nepřímým důkazem toho, že Etiopané měli v této válce s Msta-S nepředvídané problémy, je skutečnost, že etiopské úřady byly nuceny přistoupit k „mobilizačním variantám“ s instalací D-30 na nákladní automobily nebo minometů na podvozky BMP, aby vytvořily množství „improvizovaných samohybných dělostřeleckých systémů“. Ty mají sice horší dostřel, ale alespoň budou střílet.

Zdroj: defence-ua.com, redakce