Tisíce mikrofonů: Ukrajina učí svět, jak odhalit ruské drony

Ukrajina vybudovala síť tisíců akustických senzorů, které odhalují, sledují a ničí přilétající ruské drony. Neobvyklý nápad na vybudování účinného systému proti dronům nedávno představil americký generál James Hecker na základě zkušeností z Ukrajiny.

Generál James Hecker je šéfem velitelství spojeneckých vzdušných sil NATO a velitelem amerických vzdušných sil v Evropě – Air Forces Africa. Na nedávné konferenci AFA Warfare Symposium tento americký vojenský důstojník představil neobvyklé řešení problému bezpilotních letounů, které během války aplikovali Ukrajinci.

Podle generála Heckera pracuje ve prospěch ukrajinských „lovců dronů“ rozsáhlá síť akustických senzorů, vybudovaná z mnoha tisíc stanovišť, využívajících mimo jiné chytré telefony a směrové mikrofony.

Díky tisícům rozmístěných senzorů je možné detekovat a sledovat tisíce objektů, včetně těch, které se pohybují velmi nízko, aby se vyhnuly detekci radarem.

Způsobem, jak se s takovou hrozbou vypořádat, se stala hustá síť stanovišť, která jsou díky akustickým senzorům schopna odhalit (i v noci) nízko letící ruské drony. To je možné proto, že i malé drony se slabými motory, jako je Šáhid-136, jsou velmi hlučné.

Mobilní „lovci dronů“

To jim umožňuje efektivně detekovat létající objekty, určit jejich trasu a odeslat oznámení na chytré telefony lovců dronů. Generál James Hecker přitom neupřesňuje, jaká konkrétní řešení Ukrajinci používají.

An M2 Browning machine gun mounted on a Humvee military truck of a Ukrainian mobile air defense unit in Odesa (southern #Ukraine).

An effective kit to take down Russian-Iranian Shahed kamikaze drones. pic.twitter.com/AJDhUulowl

— BREAKING NEWS: UKRAINE (@MrFukkew) February 11, 2024

Poukazuje však na to, že oblíbeným komunikačním kanálem pro zasílání nejen varování, ale také pro koordinaci činnosti protidronových sekcí je platforma Telegram, kterou hojně využívají mimo jiné ukrajinští dobrovolníci, kteří sledují přelety dronů.

Ačkoli pozornost médií obvykle přitahují efektní zbraně, jako je Flakpanzer Gepard nebo Skynex, jak upozorňuje generál Hecker, páteří ukrajinského systému protiletecké obrany jsou mobilní improvizované skupiny „lovců dronů“.

Jsou vybaveny různými typy lehkých vozidel a boj proti dronům jim obvykle umožňují ad hoc zbraně různých typů, jako jsou kulomety nebo (méně často) malorážové automatické kanóny.

At the beginning of 2022, more than 30,000 Maxim machine guns were retrieved from storage – and the vintage water-cooled weapon proved to be highly efficient on the cutting edge of air defense against the "Shakhed" drones due to its ability to fire for several minutes in a row. pic.twitter.com/P98ljEhsWX

— Ukraine Territorial Defense Forces (@TDF_UA) February 11, 2024

Dobrým příkladem je použití archaických kulometů Maxim v boji proti bezpilotním letounům, které se v tomto případě (díky vysoké rychlosti střelby) i přes své stáří ukazují jako účinná zbraň. Toto vybavení je doplněno nočním viděním, termovizí, laserovými ukazovátky a světlomety, což umožňuje vyhledávat a ničit cíle i v noci.

Levné metody boje proti dronům

Ukrajinská zkušenost ústí v nalezení maximálně nákladově efektivních řešení, pomocí nichž lze levným dronům kamikadze účinně čelit adekvátními prostředky, aniž by se jednalo o sofistikované, technicky složité, málo početné a drahé zbraňové systémy.

Všechny tyto zkušenosti jsou cenným zdrojem poznatků. Jak poznamenává generál Hecker, podrobnosti o výstavbě distribuované sítě akustických senzorů již byly prezentovány osobám s rozhodovací pravomocí, včetně osob z americké Agentury pro protiraketovou obranu. Analýzy mají ukázat, zda a jak může NATO využít informace získané na Ukrajině.

Poslech místo radaru

Stojí za zmínku, že detekce létajících vetřelců pomocí mikrofonů nebo obecněji různých akustických senzorů je příkladem toho, jak se historie uzavírá. Takto fungovaly systémy včasného varování před érou radarů.

V počátcích letectví, kdy byl například problém lokalizovat letadla letící nad vrstvou mraků, se jako řešení ukázala odposlouchávací zařízení. Ta měla různé podoby – od mobilních zařízení pro sběr zvuku na hlavě přes větší zařízení namontovaná na vozidlech až po obrovské betonové konstrukce vysoké několik desítek metrů.

Snad nejnázornějším příkladem jsou „zvuková zrcadla“, která byla postavena ve 20. a 30. letech 20. století ve Velké Británii. Původcem tohoto řešení byl britský fyzik William Sansome Tucker, který během první světové války skončil na Experimentální stanici pro měření zvuku.

Jejím úkolem bylo studovat šíření zvuku, s jehož pomocí se snažila vytvořit první protibaterijní systémy. Ty fungovaly na principu záznamu dělostřeleckých výstřelů prostřednictvím sítě stanovišť: rozdíly v čase, za který jednotlivá stanoviště zaznamenala výstřel, umožnily identifikovat nepřátelské dělostřelecké pozice.

Toto řešení bylo přizpůsobeno také pro detekci přilétajících letadel. Kromě různých typů mobilních odposlouchávacích stanic byla vytvořena také stacionární infrastruktura. Některé z nich (jako v případě stanice RAF Denge) se dochovaly v podobě velkých betonových konstrukcí, které odrážely a zesilovaly zvukové vlny.

Práce na jejich zdokonalování byly přerušeny ve 30. letech 20. století, kdy byly odposlouchávací stanice postupně nahrazeny radarem.

Zdroj: The Warzone, WP Tech, redakce