„Kult krvavého zrcadla“, který inspiroval mocnou předaztéckou říši

Největší městský stát, který kdy existoval v Mezoamerice, možná čerpal svou moc z mrazivé touhy po lesklých předmětech a lidské krvi, kterou mohlo uspokojit sopečné sklo ostré jako břitva, známé jako obsidián.

Podle nové analýzy obětního chrámu v předkolumbovském městě Teotihuacán vyústila fascinace obyvatelstva tímto zrcadlícím se materiálem v kultovní posedlost zrcadly a proléváním krve, což se neoddělitelně spojilo s expanzí říše.

Starověká metropole Teotihuacán, která předcházela aztéckou civilizaci o více než 1 000 let, vzkvétala ve středním Mexiku od roku 100 př. n. l. do roku 800 n. l. Její historie sahá až do současnosti.

Stejně jako v mnoha jiných mezoamerických kulturách trpěly elity města tím, co vědci označují jako „komplex reflexního povrchu“, a pravidelně používaly pyritová a obsidiánová zrcadla jako věštecké nástroje k věštění budoucnosti a komunikaci s bohy.

Podle nové studie doktora Trentona D. Barnese z Williams College však tato stračí záliba v lesklých površích sahala mnohem hlouběji než k pouhému věštění a inspirovala některé skutečně děsivé praktiky.

Důkazy o tomto krvavém kultu zrcadel lze podle něj nalézt v Pyramidě opeřeného hada, třetí největší stavbě v ikonickém starověkém městě.
Podle Barnese chrám zdobily stovky monumentálních soch zobrazujících zrcadla, z nichž se vynořilo božstvo Opeřeného hada, později nazývané Quetzalcoatl mezi nahuatlsky mluvícími mexickými Aztéky.

Bohužel bylo místo od svého vzniku kolem roku 200 n. l. opakovaně vypleněno, přesto si jedna ze soch stále uchovává odrazové obsidiánové kotouče, které byly původně zasazeny do jejích očních důlků.

Chrám byl však mnohem víc než jen oslavná diskokoule. Pod pyramidou archeologové objevili kostry přibližně 200 lidských obětí, což z něj činí největší rituální zabíjení, k jakému kdy v tehdejší Mezoamerice došlo.

Mezi těmito obětními ostatky je uloženo velké množství obsidiánových čepelí a hrotů, což naznačuje, že tento materiál byl používán jako prostředek k prolévání krve a rituálnímu vyhasínání lidského života. Prostřednictvím obsidiánu tak vzniká jasné spojení mezi zrcadly a krví.

Když to Barnes zasadí do historického kontextu, poznamená, že stavba pyramidy se časově shodovala s masivním nárůstem těžby a dovozu obsidiánu v Teotihuacánu. Nejenže to umožnilo přístup k většímu množství zrcadel, ale také to zajistilo suroviny, z nichž se vyráběly krvavé zbraně říše.

Je proto příznačné, že mnoho obětí nalezených pod pyramidou pochází z cizích zemí. V tomto světle Barnes tvrdí, že pyramida Opeřeného hada byla postavena jako prostředek k upevnění moci Teotihuacánu tím, že kodifikovala spojení mezi krví a zrcadly, a byla tak památníkem martialistické a imperialistické státní ideologie města.

Jinými slovy, zdá se, že kult zrcadla se v Teotihuacánu skutečně rozmohl právě v době, kdy se rozšířilo používání obsidiánu na válečné zbraně a obětní čepele. Vzhledem k tomu, že jak válka, tak lidské oběti byly zásadní pro nastolení politické kontroly, lze náboženské spojení krve a zrcadel považovat za klíčovou součást imperiálních ambicí státu.

Zdroj: Cambridge, IFLScience, redakce