Jak se Rusové chystali vypustit Kinžal z Tu-22M3 a proč projekt nevyšel

Zdá se, že nejde jen o to, že hypersonický „Kinžal“ nebude schopen letu bez „startovacího stupně“ v podobě rychlého MiGu-31K, jak uvádí server Defense Express.

Do praxe se vrátily nálety na Ukrajinu, nad kterou přelétávají ruské letouny MiG-31K, které mohou nést hypersonické střely Kinžal. Pokud by si někdo chtěl položit otázku „proč právě MiG-31K s Kinžalem“, možná se mu dostane populární odpovědi, že Kinžal je „vylepšením“ rakety Iskander, kterou nelze odpálit bez „startovacího stupně“ v podobě nadzvukového MiGu-31K s maximální rychlostí letu až 3000 km/h.

Příběh však není tak jednoduchý. Už proto, že Rusové alespoň oznámili plány na integraci svých raket Kinžal do dalších nadzvukových letounů ruských vzdušných a kosmických sil – Tu-22M3 s maximální rychlostí až 2300 km/h a Tu-160 s podobným údajem 2200 km/h.

V roce 2018 totiž kremelští propagandisté tvrdili, že jejich vojensko-průmyslový komplex má v plánu integrovat nově představený Kinžal nejen do MiG-31K, ale také do strategických bombardérů Tu-22M3 (až 4 rakety) a Tu-160 (až 8 raket).

Přinejmenším v případě Tu-22M3 se tato myšlenka zdála být celkem logická, přinejmenším z hlediska rozložení užitečného zatížení – jestliže takový bombardér může pojmout až 3 rakety X-22 o startovací hmotnosti až 6000 kg, pak je teoreticky možné pokusit se do něj umístit až 4 rakety Kinzhal o startovací hmotnosti až 4400 kg.

Věc se však nedostala dál než ke krásným „obrázkům“ v propagandistických zdrojích, nikdo nezačal do Tu-22M3 integrovat X-47 Kinžal, místo toho takové bombardéry dostaly jinou relativně „novou“ raketu X-32, modernizaci rakety X-22 podle projektu z 90. let.

Výsledek s Tu-160 byl podobný a existují dvě možnosti – buď ruští konstruktéři provedli patřičné výpočty a viděli, že integrace X-47 Kinžal do Tu-22M3 nebo Tu-160 se doslova nepovede, nebo kremelští propagandisté od samého počátku „vodili lidi za nos“ kvůli „hezkému obrázku“.

Na druhé straně ani rychlostní charakteristiky MiGu-31K by neměly být absolutizovány. Tyto letouny vznikly z provozních MiGů-31BM a existují veřejně dostupné informace, že již v roce 2010 značná část MiGů-31 ve službě ruského letectva nedokázala překonat bariéru 1 500 km/h. V roce 2010 se však ukázalo, že MiGy-31K jsou již v provozu. Proto bylo obtížné najít bojový letoun schopný létat rychlostí až Mach 3. Tím lze částečně vysvětlit relativně nízkou rychlost MiGů-31K ve formaci – přibližně 10-12 kusů.

Výběr MiGu-31 jako nosiče pro hypersonický Kinžal mohl být založen na zcela jiné logice – v 90. letech pracoval ruský vojensko-průmyslový komplex na modifikacích takového letounu určených buď k vypouštění protisatelitních raket, nebo lehkých nosných raket. A zde byla volba MiGu-31 pro X-47 Kinžal případem volby „cesty nejmenšího odporu“.

MiG-31 je navíc schopen nést až 9 000 kg užitečného zatížení o vzletové hmotnosti až 40 tun, což je v zásadě nejvyšší výkon mezi všemi taktickými letouny ruských vzdušně-kosmických sil.

Původ Kinžalu z Iskanderu je zase jiný – zatímco X-47 má startovací hmotnost asi 4,2 tuny, balistická 9M723 má startovací hmotnost asi 3,8 tuny, a tento nejméně 400 kg rozdíl v hmotnosti ukazuje, že obě střely jsou konstrukčně odlišné.

Příklad Kinžalu je však specifický přinejmenším v tom, že jde pravděpodobně o jedinou raketu dlouhého doletu, která se neopírá přímo o vývoj z 90. let. V opačném případě by se dostaly do slepé uličky. Jediným hypersonickým projektem od té doby je X-90 alias GELA, který by se však těžko ujal kvůli svým monstrózním vlastnostem – startovací hmotnost 15 tun při délce trupu 11 metrů, deklarovaná rychlost letu Mach 4,5 s deklarovaným doletem 3000 km; a zajímavé je, že neexistují žádné potvrzené údaje ani o zkušebních startech takové rakety.

Zdá se, že právě z těchto technologických důvodů byli ruští konstruktéři nuceni při tvorbě svého Kinžalu vycházet ze systému Iskander.

Zdroj: defence-ua.com, redakce