Su-57 a Su-35 jsou dvě nejdražší ruské stíhačky ve výrobě a obě se vyrábějí ve stejném závodě na Dálném východě země.
Od počátku roku 2010 se Su-35 vyrábí trvale tempem přibližně 14 kusů ročně a v ruském letectvu jich slouží již více než 100, jak uvádí server Military Watch Magazine. Domácí zájem o stíhací letoun, který byl původně vyvíjen pro export, byl především důsledkem zpoždění ambicióznějšího Su-57, který se v současnosti vyrábí o něco málo rychleji než Su-35, přičemž roční počty vyrobených kusů se od roku 2020 rapidně zvýšily.
Očekává se, že Su-57 začne do roku 2025 přibývat do ruského letectva tempem zhruba 14 kusů ročně, ale do té doby bude do služby vstupovat pomaleji – v současné době jich ve flotile slouží pouze šest. Původně se předpokládalo, že počet Su-57 dosáhne 50 kusů do roku 2020 a 200 kusů do roku 2025, bez započtení velmi rozsáhlého předpokládaného vývozu, přičemž současný mnohem méně ambiciózní cíl je 76 letounů sloužících v ruském letectvu do roku 2028. Ve druhé polovině desetiletí se očekává zahájení výroby letounů pro export.
Su-57 je vedle čínského J-20 a amerického F-35 jedním ze tří stíhacích letounů páté generace, které se v současné době sériově vyrábějí na celém světě, ačkoli jeho schopnost vyrovnat se zahraničním soupeřům, zejména pokud jde o avioniku a schopnosti stealth, zůstává vzhledem k mnohem menšímu technologickému sektoru Ruska ve srovnání s oběma lídry v oboru vážně sporná.
Stíhací letoun je nicméně jediným ze své generace, který v boji rozsáhle používal střely standoff nebo se dočkal významných bojových operací proti státnímu protivníkovi, a od března 2022 se podílel na potlačování protivzdušné obrany a dalších operacích na Ukrajině.
Zatímco velká většina ruských výrobních kapacit stíhacích letounů je v současnosti alokována na moderní deriváty letounu čtvrté generace Su-27 Flanker, konkrétně Su-30SM/SM2, Su-35 a útočný stíhací letoun Su-34, očekává se, že Su-57 je postupně nahradí ve výrobě možná i v jiných závodech mimo závod v Komsomolsku na Amuru. Rozsah výroby Su-57 bude pravděpodobně do značné míry záviset na exportní poptávce a také na úspěchu konkurenčního programu lehkého stíhacího letounu páté generace, který byl oznámen v roce 2021 – S-75 Checkmate.
Zatímco u Su-57 se očekává, že bude ruskému letectvu dodáván stále větší počet kusů, u Su-35 by se naopak dodávky mohly od roku 2023 výrazně snížit, pokud se potvrdí zprávy o velkých íránských objednávkách na tuto třídu stíhaček. Írán má údajně obdržet 64 stíhaček Su-35, z nichž nejméně 24 již bylo postaveno, což by mohlo ruskému ministerstvu obrany umožnit přesunout více prostředků na objednávky Su-57.
To by dříve nebylo možné bez alespoň částečného uzavření výrobní linky Su-35. Původně se očekávalo, že Su-35 bude vyroben v počtu 200 kusů, a ačkoli se mělo za to, že tohoto cíle nebude dosaženo, a to zejména kvůli úspěšnému tlaku Západu na potenciální zahraniční klienty, aby se letounu vyhnuli, íránské objednávky následující po již dokončené čínské objednávce na 24 letounů tento cíl výrazně přibližují k realizaci.
Zdroj: militarywatchmagazine.com
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.
„… tempem přibližně 14 kusů ročně …“ Dál to nechci komentovat.
No vemte si naší L-159 vyrobeno 72 kusu mezi lety 1997-2003 a 2016-2017, to je 12 letounů za rok a to je podstatně jednodušší letoun. U nových L-39NG výroba tam je na urovni 2-3 kusů ročně, ve srovnání těchto letadel je tempo 14 kusů ročně docela vysoký, L-39 nemá žádný supermoderní materiály a je stavěno v podstatě z komerčně dostupných leteckých dílů.