Proč psi skutečně vrtí ocasem? Nová teorie by mohla pomoci vyřešit záhadu

Po tisíciletích soužití s domestikovanými psy je překvapivé, že stále plně nerozumíme tomu, proč naši chlupatí společníci vrtí ocasem.

Ačkoli se obecně věří, že psi vrtí ocasem, když jsou šťastní, vědecká literatura to ne vždy potvrzuje. Například po přezkoumání více než 100 studií autoři nové práce odhalili důkazy, které naznačují, že agresivní psi vrtí ocasem více než psi učenliví, což je výsledek, který je v rozporu s obecně rozšířeným lidským přesvědčením spojujícím vrtění ocasem s pozitivní valencí u psů.

Jiné studie zahrnuté do přehledu zjistily, že psi vrtí ocasem, když jsou jim předkládány náhodné předměty, jako jsou vějíře a plastové sáčky, přičemž se předpokládá, že vrtění ocasem v těchto situacích naznačuje pozitivní emoce a/nebo vysoké vzrušení, ale nikoli strach nebo stres. Při jiných příležitostech bylo pozorováno, že domácí mazlíčci vrtí ocasem, když chtějí být nakrmeni, což naznačuje, že toto chování může fungovat také jako signál žádosti.

Vzhledem k tak různorodým a protichůdným údajům o vrtění ocasem nemohou autoři studie nakonec vyvodit žádné definitivní závěry, proč psi tak ochotně vrtí svými ocásky. Navrhují však dvě hypotézy, z nichž ani jedna nebyla ověřena, ale obě mají určitou logiku.

První z nich je známá jako hypotéza „domestikačního syndromu“ a tvrdí, že vrtění ocasem se mohlo objevit jako nezamýšlený vedlejší produkt lidské selekce jiných znaků. Vědci na podporu tohoto tvrzení poukazují na studii provedenou na stříbrných liškách, které byly v průběhu 40 generací chovány tak, aby byly stále krotší a učenlivější.

„Ačkoli chování při vrtění ocasem nebylo přímo selektováno, ochočené lišky vykazovaly chování podobné psímu a měly více zatočených ocasů,“ píší autoři. „To mohlo být způsobeno genetickou vazbou mezi selekcí na krotkost a anatomií ocasu,“ pokračují, což vše naznačuje možnou náhodnou souvislost mezi přátelskostí a více vrtícími se ocasy u domestikovaných psů.

„Alternativně mohlo být chování s vrtícím ocasem jedním z cílů domestikačního procesu, kdy si lidé (ne)vědomě vybírali psy, kteří vrtěli ocasem častěji a případně rytmičtěji,“ říkají vědci. „Tuto hypotézu nazýváme domestikované rytmické vrtění.“

Ačkoli je tato teorie velmi spekulativní a neprokázaná, vychází z výzkumu kognitivní neurovědy, který naznačuje, že lidský mozek přirozeně preferuje rytmické podněty. „Tento sklon k izochronním rytmům mohl být hnací silou lidského výběru pro nápadné rytmické vrtění ocasem u psů a mohl by vysvětlovat, proč ho psi tak často vykazují v interakcích mezi lidmi a psy,“ uzavírají vědci.

Autoři uznávají, že jejich návrhy jsou nejisté, a uzavírají, že ani jedna z těchto hypotéz není v současné době podložena spolehlivými důkazy. Vyzývají proto k podrobnějším studiím, které by sledovaly pohyb psích ocasů v různých situacích a monitorovaly mozkovou aktivitu spojenou s vrtěním ocasem.

Zdroj: DogTime, DailyMail, redakce