Staletí stará záhada miniaturních rakví v Artušově sedle

Kousek od skotského Edinburghu se nacházejí svahy Artušova sedla, malé hory, kterou kdysi vytvořila dnes již vyhaslá sopka. Místo, o němž se traduje, že zde kdysi stával Kamelot krále Artuše, je opředeno historickými pověstmi a tajemstvím.

V roce 1836 se skupina mladých chlapců vydala na lov králíků do mlžných kopců Artušova sedla, aby zde nalezla skrýš se 17 dřevěnými rakvemi velikosti dlaně, jejichž existence a vznik historiky a badatele zarazily téměř o dvě století později.

Tyto rakve o délce pouhých 95 milimetrů byly údajně rozmístěny ve dvou řadách po osmi a ve třetí řadě byla pouze jedna rakev. V každé rakvi je uložena malá dřevěná figurka ozdobená pečlivě ušitým oblečením na míru, které odborníci datovali do roku 1830. Dnes, téměř o dvě století později, původ a záměry zbývajících osmi rakví stále uniká historickým a archeologickým odborníkům.

Níže jsou uvedeny převládající teorie, které odborníci v průběhu desetiletí navrhovali ve snaze vysvětlit vznik „liliputánských“ rakví – od čarodějnictví a náhradních pohřbů přes památky na sériové vrahy až po posedlost šílencem.

Nástroj pro pomstychtivé čarodějnictví

Artušovo sedlo, které má vazby na rozmarnou historii, je sugestivním místem, což některé odborníky přimělo k domněnce, že drobné postavičky v rakvích měly představovat lidi, kteří se stali terčem čarodějnic.

Figurky vytvořené pro účely čarodějnictví však byly vyrobeny tak, aby byly zničeny jako prostředek k odstranění nepřítele, kterého takříkajíc představovaly. Zdá se, že figurky byly vyrobeny s úctou a péčí – nikoli se zlým úmyslem. To podle historiků vyvrací většinu teoretických souvislostí s čarodějnictvím.

Uctění ztracených životů prostřednictvím náhradních pohřbů

Někteří spekulují, že rakve a jejich obyvatelé možná vznikly jako náhradní pohřeb. Tato myšlenka se poprvé objevila v článku, který 20. srpna 1836 zveřejnil list Edinburgh Evening Post a v němž se spekulovalo, že rakve vznikly „podle starobylého zvyku, který panoval v Sasku, pohřbívat v podobiznách zesnulé přátele, kteří zemřeli ve vzdálené zemi“.

Podobně 25. srpna 1836 noviny Caledonian Mercury vyslovily domněnku, že figurky byly vytvořeny jako představy námořníků ztracených na moři, jejichž manželky se je pokusily „křesťansky pohřbít“.

Ačkoli je to přesvědčivé, neexistují žádné důkazy o tom, že by se tento zvyk ve Skotsku praktikoval. Vzhledem k tomu, že figurky mají téměř totožný tvar a velikost – široce posazené oči a špičatý nos, je nepravděpodobné, že by každá z nich byla vytvořena jako reprezentace konkrétní osoby. Historici navíc tvrdí, že takový náhradní pohřeb by byl poznamenán historickou událostí, při níž zahynulo 17 osob, avšak pro danou oblast v té době žádný takový záznam neexistuje.

Fungování „jediné individuální duševní odchylky“

Podle neoficiálních tvrzení, o nichž informovaly noviny Edinburgh Evening News v roce 1836, mohl být miniaturní hřbitov „výsledkem duševní úchylky jediného člověka“.

V anonymním dopise, který noviny zveřejnily, byl popsán „muž, který byl nejen hluchý a němý, ale také hloupý“ a který se po objevení rakví objevil ve městě ve stavu rozrušení. Místní drbny spekulovaly, že rakve jsou jeho dílem, a on byl rozrušený z představy, že byl objeven jeho hřbitov.

Mytologické mandragory ukládali obchodníci

V roce 1976 zveřejnil doktor Walter Hâvemick, tehdejší ředitel Museum fur Hamburgische Geschichte v Německu, popis rakví a jejich vznik spojil s „vírou v nadpřirozené vlastnosti mandragory v rakvi“.

Některé tradice sledují ukládání kořenů mandragory do miniaturních rakví jako symbol užitečných duchů, kteří přinášejí majitelům štěstí. Hâvemick navrhl, opět bez důkazů, že skrýš rakví nalezených na Artušově sedle tam snad ukryl obchodník, aby je později prodal.

Sérioví vrazi

Asi nejchoulostivější z teorií je, že rakve vytvořila a ukryla nechvalně proslulá dvojice sériových vrahů z 19. století, William Burke a William Hare. Burke a Hare, známí jako West Portské vraždy, měli v letech 1827 až 1828 na svědomí smrt 16 lidí, jejichž mrtvoly byly dodávány k pitvám tehdejším studentům medicíny.

Teorie navržená v jednom z čísel časopisu The Journal for Edinburgh History, historické knihy vydané historickou skupinou Old Edinburgh Club, tvrdí, že rakve a jejich obyvatele vytvořili vrazi na památku svých obětí.

I tato teorie má své chyby. Například figurky nejsou vytvořeny tak, aby byly individuální – 12 ze 17 obětí Burkea a Harea byly ženy, avšak všechny miniaturní mrtvoly byly oblečeny jako muži.

Záhada pokračuje i o téměř dvě století později

Bez reálného vysvětlení jsou záhadné rakve v 21. století stejně záhadné jako před téměř dvěma stoletími. Dnes jsou „slavné liliputánské rakve“ umístěny a vystaveny ve Skotském národním muzeu.

Zdroj: National Museums Scotland, Smithsonian Magazine, redakce