Svět je plný úžasných a někdy bizarních náhod, které nás nutí zastavit se a podivovat se. Zde je jen malá ukázka.
Když dojde k náhodě, většina lidí se rozdělí na dva tábory – na ty, kteří mají sklon odmítat takové události jako náhodné, a na ty, kteří za nimi cítí smysl nebo větší vzor.
Náhodná úmrtí
Toto je podobný příběh náhody, nikoliv však dvojčat, ale dvou bratrů. V roce 1975 byl na Bermudách při jízdě na mopedu nešťastnou náhodou sražen a zabit taxíkem muž. O rok později byl stejným způsobem zabit bratr tohoto muže. Ve skutečnosti jel na stejném mopedu. A aby toho nebylo málo, srazil ho stejný taxík, který řídil stejný řidič a dokonce vezl stejného pasažéra!
Záhadný mnich na záchranu
Joseph Matthäus Aigner byl v Rakousku 19. století poměrně známý malíř portrétů, který byl podle všeho dost nešťastný – několikrát se pokusil o sebevraždu. Poprvé se o to pokusil v osmnácti letech, kdy se chtěl oběsit, ale vyrušil ho záhadný příchod kapucínského mnicha. Ve 22 letech se znovu pokusil oběsit, ale opět ho od tohoto činu zachránil tentýž mnich. O osm let později mu smrt přisoudili jiní, kteří ho za jeho politickou činnost odsoudili k šibenici. I tentokrát mu život zachránil stejný mnich. Ve věku 68 let se Aignerovi nakonec podařilo spáchat sebevraždu, k čemuž mu posloužila pistole. Jeho pohřební obřad vedl tentýž kapucínský mnich, muž, jehož jméno Aigner nikdy neznal.
Vítězův právoplatný majitel
V roce 1858 byl Robert Fallon zastřelen, což byl akt pomsty těch, s nimiž hrál poker. Tvrdili, že Fallon vyhrál bank v přepočtu přibližně 14 500 korun podvodem. Když bylo Fallonovo místo prázdné a nikdo z ostatních hráčů nebyl ochoten převzít nyní nešťastných 14 500 korun, našli nového hráče, který nastoupil na Fallonovo místo, a vsadili na něj 14 500 korun mrtvého. Než policie přijela vyšetřit vraždu, nový hráč proměnil 14 500 ve výhru přibližně 53 000 korun. Policie si vyžádala původních 14 500 korun, aby je předala Fallonovým nejbližším příbuzným jen aby zjistila, že nový hráč je Fallonův syn, který svého otce neviděl sedm let!
Cizinci ve vlaku
Ve 20. letech 20. století cestovali tři Angličané odděleně vlakem přes Peru. V době, kdy se seznámili, byli jedinými třemi muži ve vagonu. Jejich seznámení bylo překvapivější, než si dokázali představit. Příjmení jednoho muže bylo Bingham a příjmení druhého Powell. Třetí muž oznámil, že jeho příjmení je Bingham-Powell. Ani jeden z nich nebyl nijak příbuzný.
Prší děti
V Detroitu někdy ve 30. letech 20. století musela být mladá (i když neuvěřitelně neopatrná) matka neskonale vděčná muži jménem Joseph Figlock. Když Figlock procházel ulicí, spadlo na něj z vysokého okna matčino dítě. Muži ani dítěti se nic nestalo. Samo o sobě štěstí, ale o rok později spadlo stejné dítě ze stejného okna na nebohého, nic netušícího Josepha Figlocka, když opět procházel pod ním. A opět oba událost přežili.
Vyměněné hotelové nálezy
V roce 1953 byl televizní reportér Irv Kupcinet v Londýně, aby informoval o korunovaci Alžběty II. V jedné ze zásuvek svého pokoje v hotelu Savoy našel několik předmětů, které podle identifikace patřily muži jménem Harry Hannin. Shodou okolností byl Harry Hannin (basketbalová hvězda slavného týmu Harlem Globetrotters) Kupcinetovým dobrým přítelem. Příběh má však ještě jeden zvrat. O pouhé dva dny později, ještě než stačil Hanninovi o svém šťastném objevu říct, dostal Kupcinet od Hannina dopis. Hannin v něm Kupcinetovi sděloval, že při pobytu v pařížském hotelu Meurice našel v zásuvce kravatu – s Kupcinetovým jménem!
Volání pana Brysona
Při služební cestě někdy koncem 50. let 20. století se pan George D. Bryson zastavil a zaregistroval v hotelu Brown v Louisville ve státě Kentucky. Poté, co se podepsal do registru a dostal klíč od pokoje 307, zastavil se u poštovního přepážky, aby se podíval, zda mu nepřišel nějaký dopis. Pracovník pošty mu sdělil, že dopis skutečně přišel, a podal mu obálku adresovanou panu Georgi D. Brysonovi, pokoj 307. Na tom by nebylo nic tak divného, kdyby ovšem dopis nebyl určen jemu, ale právě předchozímu obyvateli pokoje 307 – jinému muži jménem George D. Bryson.
Dvojčata, dvojí život
Příběhy téměř identických životů jednovaječných dvojčat jsou často překvapivé, ale snad žádný z nich není překvapivější než příběh jednovaječných dvojčat narozených v Ohiu. Dvojčata byla po narození rozdělena, protože je adoptovaly různé rodiny. Obě rodiny, aniž by o tom věděly, pojmenovaly chlapce James. A tady náhody teprve začínají. Oba Jamesové vyrůstali, aniž by o sobě věděli, a přesto oba usilovali o vzdělání v oblasti práva, oba měli schopnosti v oblasti mechanického kreslení a tesařství a oba se oženili se ženami jménem Linda. Oba měli syny, které oba pojmenovali James Alan. Bratři se také rozvedli se svými manželkami a vzali si jiné ženy – obě se jmenovaly Betty. A oba vlastnili psy, které pojmenovali Toy. Čtyřicet let po rozchodu v dětství se oba muži znovu setkali, aby se podělili o své úžasně podobné životy.
Pomstychtivá kulka
Henry Ziegland si myslel, že se vyhnul osudu. V roce 1883 přerušil vztah se svou přítelkyní, která z nouze spáchala sebevraždu. Dívčina bratra to rozzuřilo natolik, že Zieglanda pronásledoval a zastřelil. Bratr v domnění, že Zieglanda zabil, pak obrátil zbraň proti sobě a vzal si život. Ziegland však nebyl zabit. Kulka ho ve skutečnosti jen škrábla do obličeje a pak uvízla ve stromě. Ziegland se jistě považoval za šťastného muže. O několik let později se však Ziegland rozhodl pokácet velký strom, v němž stále zůstávala kulka. Úkol se mu zdál tak ohromný, že se rozhodl vyhodit ho do povětří pomocí několika dynamitů. Výbuch vrhl kulku do Zieglandovy hlavy a zabil ho.
Návrat do dětství
Když si americká spisovatelka Anne Parrishová ve 20. letech 20. století prohlížela pařížská knihkupectví, narazila na knihu, která patřila k jejím oblíbeným z dětství – Jack Frost a jiné povídky. Vzala starou knihu do ruky, ukázala ji manželovi a vyprávěla mu o knize, na kterou s láskou vzpomínala jako dítě. Její manžel knihu vzal, otevřel ji a na předsádce našel nápis: „Anne Parrishová, 209 N. Weber Street, Colorado Springs“. Byla to Anneina vlastní kniha.
A nakonec další dvojčata
John a Arthur Mowforthovi byla dvojčata, která žila asi 130 km od sebe ve Velké Británii. Večer 22. května 1975 oba vážně onemocněli bolestmi na hrudi. Rodiny obou mužů o nemoci toho druhého vůbec nevěděly. Oba muži byli přibližně ve stejnou dobu převezeni do různých nemocnic. A oba krátce po příjezdu zemřeli na infarkt.
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.
Vedle těchto příběhů existují miliardy, kde souhra okolností či náhod taková není. V tom množství příběhů se musejí najít i takové, jako zde popisované.