Uložit článek na později

Měla proběhnout revoluce a probíhá kontrarevoluce. Pozemní síly USA oznámily ukončení programu Future Attack Reconnaissance Aircraft (FARA). Tím se zpochybňuje celá komplexní vize budoucí útočné letecké složky americké armády.

„Na bojišti, zejména na Ukrajině, se dozvídáme, že letecký průzkum se zásadně změnil,“ uvedl v tiskové zprávě náčelník generálního štábu americké armády generál Randy George. „Senzory a zbraně umístěné na různých bezpilotních systémech a ve vesmíru jsou běžnější, mají větší dosah a jsou levnější než kdykoli předtím.“

Pohled do minulosti

FARA je součástí širšího programu Future Vertical Lift. Cílem programu FARA bylo navrhnout a postavit lehké průzkumné a úderné vrtulníky, které by zaplnily mezeru po vrtulnících OH-58D Kiowa Warrior, jež byly vyřazeny v roce 2017.

FARA by také převzala některé úkoly vrtulníků AH-64E (které byly naopak tlačeny do služby za některé úkoly OH-58D) a v dlouhodobějším horizontu by některá vývojová verze nahradila AH-6/MH-6 používané speciálními jednotkami.

Požadavek zněl, že vrtulník musí vyvinout rychlost nejméně 180 uzlů (333 km/h) a prázdná hmotnost nesmí překročit 6 350 kg. Vzhledem k tomu, že americká armáda předpokládá, že budoucí konflikty budou z velké části probíhat v urbanizovaném terénu, měl mít nový vrtulník rotor o průměru maximálně 12,2 m, aby mohl manévrovat mezi budovami.

Téměř přesně před dvaceti lety zrušila americká armáda program těžko odhalitelných vrtulníků RAH-66 Comanche a před šestnácti lety vrtulník ARH-70A Arapaho. Jeden i druhý byly koncipovány jako nástupci OH-58D.

Do výběrového řízení se původně přihlásilo pět účastníků: Boeing, Karem se strojem nesoucím označení AR40, konsorcium AVX Aircraft a L3Harris Technologies a dvě společnosti, které byly nakonec připuštěny do finále výběrového řízení: Bell-Textron a Sikorsky.

Společnost Bell předložila návrh nazvaný 360 Invictus – vrtulník s dvoumístnou kabinou v tandemovém uspořádání, postavený v klasické jednorotorové konfiguraci s řídicí vrtulí, běžně označované jako konfigurace Sikorsky.

Některá technická řešení, včetně systému hlavního rotoru a systému řízení fly-by-wire, byla převzata z vrtulníku Bell 525 Relentless, který při zkušebních letech úspěšně dosáhl rychlosti 200 uzlů (370 km/h). Zatímco však vrtulník Relentless má pětilistý rotor, Invictus zvolil čtyřlistý rotor. Místo toho měl vrtulník křídla pro zvýšení vztlakové síly.

Bell 360 Invictus

Když Bell zveřejnil první umělecké vize Invictusu, okamžitě se objevila srovnání s vrtulníkem Boeing/Sikorsky RAH-66 Comanche. V kruzích blízkých výrobci však tvar Invictusu, ačkoli je navenek podobný, nebyl diktován požadavky na nízkou detekci, ale aerodynamickými hledisky a odolností proti střelbě.

Nicméně efektu snížené účinné odrazné plochy pro radarové vyzařování lze do jisté míry dosáhnout, například použitím pokročilejších speciálních nátěrů než v éře Comanche. To nevylučuje ani použití řešení, která snižují detekovatelnost v akustickém a infračerveném pásmu.

Jedním z hlavních společných rysů letounů Comanche a Invictus byl typ řídicí vrtule. Původně měl být Bell 360 vybaven (podobně jako RAH-66) fenestronem, tj. vějířovitou ocasní vrtulí zabudovanou do vychýlené ocasní plochy (to je vidět na výše uvedeném propagačním videu, které zároveň dobře shrnuje vizi použití vrtulníku v městském boji).

Nakonec však padlo rozhodnutí pro klasickou řídicí vrtuli. Převážila zde snaha o jednoduchost, co nejnižší hmotnost a spolehlivost konstrukce. Díky tomuto rozhodnutí si lze vrtuli spolu s ostatními částmi systému vypůjčit přímo z letounu Bell 525.

Konkurenční Raider X je odvozen od konceptu vrtulníku Sikorsky X2, stejně jako v květnu 2015 zalétaný S-97 Raider. Ten je de facto zmenšeným prototypem Raideru X, který slouží k ověření aerodynamické koncepce a metod řízení.

S-97 bez problémů překročil rychlost 200 uzlů (370 km/h). Raider X je zhruba o 20 % větší, především kvůli nutnosti umístit do něj vylepšený turbínový motor (ITE) T901-GE-900 společnosti GE Aerospace.

Pohonnou jednotkou byl motor T901-900. Stejné motory budou integrovány také do letounů AH-64 a UH-60. Očekává se, že budou poskytovat vyšší výkon (až 3 000 koní) při spotřebě paliva nižší o 25 % na jednotku vyrobeného výkonu. Bylo rovněž rozhodnuto, že hlavní výzbrojí FARA bude tříhlavňový rotační kanon XM915 ráže 20 mm, vyráběný společností General Dynamics.

Za současného stavu již neexistuje žádná šance, že by se některý z těchto vrtulníků dostal do vzduchu, přestože prototypy jsou prakticky hotové. Před několika lety se předpokládalo, že prototypy budou připraveny ke srovnávacím letovým zkouškám v prvním čtvrtletí finančního roku 2023, tedy v posledních měsících kalendářního roku 2022. Zpoždění v dodávkách motorů si však vynutilo revizi těchto plánů. Poslední plán hovořil o letu v druhé polovině roku 2024.

Pohled do budoucnosti

Američané především neruší druhý program v rámci projektu Future Vertical Lift – FLRAA (Future Long-Range Assault Aircraft), v němž zvítězil tiltrotor V-280 Valor navržený společností Bell Textron. Finanční prostředky uvolněné zrušením programu FARA mezitím umožní rozkvět čtyř dalších projektů.

Za prvé: americká armáda chce podepsat víceletý kontrakt s firmou Lockheed na nákup vrtulníků UH-60M Black Hawk (a upustit od modernizace svých stávajících strojů na standard UH-60V). Za druhé: formálně schválit výrobu těžkých transportních vrtulníků CH-47F Block II. Za třetí: investovat do vývoje a pořízení bezpilotních průzkumných systémů. Za čtvrté: financovat (přesněji: zaručit stabilní financování) program FLRAA.

Zdroj: Wikipedia, WP Tech, redakce

Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.

 

Přihlásit přes Seznam

 

Přihlásit se přes náš web

 

Ještě nemáte účet? Staňte se členem.

Upozornit na nové komentáře
Upozornit na
0 Komentáře
Inline zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
0
Co si o tom myslíte? Napište nám váš názorx